Článek
Jenže jeho žena to vidí jinak. Chtěla by lepší bydlení, více peněz a manžela, který má větší ambice. On nechápe, co dělá špatně. Ona zase nechápe, proč mu stačí tak málo.
Kdy přestal být obyčejný, pracovitý muž dost dobrý? A proč se dnes od něj očekává stále víc, i když své povinnosti plní?
Kdy se z obyčejného života stala ostuda?
Společnost stále posuzuje úspěch mužů především podle peněz, zaměstnání a majetku. Muž s průměrným platem může být skvělým otcem i partnerem.
Ale jakmile jeho žena vydělává dvakrát tolik, začne se někdy řešit, proč se nesnaží víc. Jako by výše výplaty určovala, kdo má v manželství větší hodnotu.
Jenže existuje i druhá strana. Někteří muži považují za svou největší přednost to, že nepijí, nepodvádějí a chodí do práce. Proč by ale za samozřejmé povinnosti měli očekávat obdiv?
Věrnost a odpovědnost nejsou mimořádné zásluhy, ale základ každého fungujícího vztahu.
Když jeden chce víc a druhému všechno stačí
Představme si manželství, ve kterém žena vydělává 65 tisíc a muž 35 tisíc korun. Ona chce větší byt, lepší dovolenou a finanční rezervu.
On odmítá změnit zaměstnání, protože mu současná práce vyhovuje. Má žena právo požadovat větší snahu, nebo by měla respektovat jeho spokojenost?
A co když se za něj začne stydět? Na návštěvě u přátel se ostatní chlubí podnikáním a kariérou, zatímco její manžel pracuje ve skladu.
Přitom když se poznali, jeho zaměstnání jí nevadilo. Změnil se skutečně muž, nebo jen její očekávání?
Zajímavé je také obrácení rolí. Když muž vydělává sto tisíc a žena třicet, její nižší příjem nemusí nikomu připadat zvláštní.
Jakmile je ale úspěšnější žena, může se z jejího partnera stát terč poznámek o nedostatku ambicí. Proč by měl být muž posuzován jinak?
Spokojený, nebo jen pohodlný?
Jenže ne každá mužská spokojenost je důvodem k obdivu. Co když se manželovi žije dobře hlavně proto, že jeho žena vydělává víc, plánuje rodinnou budoucnost a řeší většinu problémů?
Potom už nejde o skromnost, ale o pohodlnost na účet druhého.
Muži navíc dokážou být k sobě stejně tvrdí jako jejich okolí. Porovnávají auta, výplaty, pracovní pozice i velikost bydlení.
Řidič autobusu může mít spořádaný život bez dluhů, ale větší respekt někdy získá podnikatel s luxusním autem na leasing.
A právě tady vzniká nepříjemná otázka. Proč se muž, který je se svým životem spokojený, musí před ostatními obhajovat?
A proč člověk, který neustále vydělává víc, ale nemá čas na rodinu, bývá považován za úspěšnějšího?
Když ani láska nestačí
Dva lidé se mohou milovat, být pracovití a vzájemně si věrní, přesto spolu nemusí být šťastní.
Jeden touží po kariéře, penězích a lepším životním standardu. Druhému vyhovuje to, co už mají. Ani jeden přitom nemusí dělat nic špatně.
Problém nastává, když jeden začne považovat své představy za jediné správné. Z partnera se pak stává člověk, kterého je potřeba změnit, místo aby byl přijímán takový, jaký je.
Je tedy neúspěšný muž, který od života nechce víc? Nebo ten, kdo nedokáže splnit očekávání druhého?
A kde končí právo chtít od partnera víc a začíná snaha předělat ho podle vlastních představ?
Anketa
Zdroje:
