Článek
Kdo je v takové situaci horší? Nabízí se jednoduchá odpověď: váš partner. To on vám slíbil věrnost, žil s vámi a nakonec vás podvedl. Ten druhý vám přece nikdy nic neslíbil.
Jenže znamená to, že může vědomě ubližovat cizímu člověku jen proto, že mu nic neslíbil?
Jeden podvádí. Druhý mu s tím pomáhá
Na první pohled se nabízí jednoduchá odpověď. Jenže stačí změnit pár okolností a stejná nevěra najednou vypadá jinak. Proto se na ni zkusím podívat z několika stran. Právě na těch rozdílech je podle mě nejlépe vidět, proč otázka viny není tak jednoduchá.
Začněme u nevěrného partnera. Někdo ho může svádět, psát mu nebo se mu nabízet. Pořád ale může říct ne. Proto mi nesedí věty typu „ona mi odvedla manžela“ nebo „on mi ukradl ženu“. Dospělého člověka nikdo neukradne. Rozhodne se sám.
To ale neznamená, že ten druhý je bez viny. Pokud ví, že člověk má doma partnera, možná i děti, a přesto s ním začne spát, také se rozhodl. Jedni říkají: věrnost slíbil partner, je to jeho problém. Druzí namítají: když vědomě pomáhám někoho podvádět, nemohu tvrdit, že se mě to netýká.
Navíc není milenec jako milenec. Jeden vůbec neví, že je druhý zadaný. Jiný to ví a pokračuje. Další dokonce pomáhá mazat zprávy, vymýšlet výmluvy a skrývat schůzky. Je rozdíl mezi člověkem, kterému někdo lhal, a tím, který pravdu zná a přesto pokračuje.
A co když tím druhým není někdo cizí, ale nejlepší kamarád podváděného? Manželka zradila manžela a jeho kamarád zároveň zradil svého kamaráda. Najednou tu nejsou jedna, ale dvě zrady.
Ještě dál můžeme zajít. Muž nenávidí svého souseda a začne svádět jeho manželku právě proto, aby mu ublížil. Nic mu neslíbil. Znamená to, že skoro za nic nemůže? Tady už pravidlo „vinen je jen ten zadaný“ začíná dost skřípat.
Možná i proto někdy podvedený nenávidí milence víc než vlastního partnera. Je snazší říct „svedla ho“ než přijmout, že partner věděl, co dělá, a rozhodl se sám. Jenže pak z nevěrníka skoro děláme oběť.
Zajímavé je také prohodit role. Ženatý muž má svobodnou milenku a často se řeší „ta druhá“. Ale co svobodný muž, který vědomě spí s vdanou ženou? Vadí nám jeho chování stejně? Možná nevěru neposuzujeme vždy stejným metrem.
A co když jsou zadaní oba? Ženatý muž spí s vdanou ženou. Kdo je potom nevěrník a kdo ten, kdo se plete do cizího vztahu? Oba jsou zároveň na obou stranách a jednoduché rozdělení viníků se rozpadá.
Zvláštní je i situace, kdy milenec nakonec všechno prozradí. Měsíce mlčí a potom podvedenému řekne pravdu. Udělal správnou věc, nebo se jen mstí, protože ho zadaný partner opustil?
A nakonec možná největší paradox. Někdo byl sám podvedený, zažil lhaní a rozpad důvěry, ale později začne spát se zadaným člověkem. Ten už těžko může říct, že nevěděl, co takové jednání dokáže způsobit.
Možná proto nestačí řešit jen to, kdo komu slíbil věrnost. Důležité je také, co člověk věděl, proč do toho šel a co byl ochotný udělat, aby se na nevěru nepřišlo.
Možná vůbec nemusíme hledat, kdo je horší
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi připadá, že už samotná otázka „kdo je horší?“ nás vede špatným směrem. Jako bychom měli sto procent viny a museli rozhodnout, komu připadne větší díl.
Jenže takhle to fungovat nemusí. Nevěrný partner nese odpovědnost za zradu vlastního vztahu. Člověk, který o vztahu věděl a přesto do aféry šel, zase za své rozhodnutí se na tom podílet. Jedno nemusí omlouvat ani zmenšovat druhé.
Proto mě nakonec víc než samotná nevěra zajímá jedna věta: „Já ti nic neslíbil.“
Je pravdivá. Ale stačí to jako omluva? Pokud vím, že někomu pomáhám lhát a tím ubližovat člověku, který nic netuší, zbavuje mě odpovědnosti jen to, že ho neznám a nikdy jsem mu nic neslíbil?
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
