Článek
Malé děti vystoupí na pódium, předvedou, co umí, a na konci jedna z nich odejde s korunkou.
Pořadatelé mluví o sebevědomí, odvaze a zkušenostech. Přesto si nemůžu pomoct. Když nejde o soutěž krásy, co přesně se u malých dětí vlastně hodnotí? A proč je vůbec potřeba veřejně rozhodnout, které z nich bylo nejlepší?
Čtyřletá holčička ještě nemůže rozhodovat o spoustě běžných věcí. Přesto ji dospělí postaví před porotu, která ji porovná s ostatními dětmi. Jedna vyhraje. Ostatní ne. A všichni tomu říkají zábava.
Možná právě proto stojí za to podívat se, kam stejná myšlenka dovedla Spojené státy. I tam to začalo přesně stejně nenápadně, jako to začíná dnes v Česku.
Dítě jako projekt za desítky tisíc
V Americe se z dětských soutěží krásy stal byznys, který má s dětskou zábavou společného stále méně. Některé soutěžící mají výrazný make-up, umělé řasy, příčesky, samoopalovací nástřik nebo falešné zuby. To všechno u dětí, které často ještě ani nenastoupily do školy.
Nejde jen o vzhled. Každý úsměv, otočka i pohled do publika se nacvičují s trenéry. Dítě se postupně mění v projekt, na kterém pracuje tým dospělých.
A není to levná záležitost. Přihlášení do soutěže může stát přibližně 6 000 až 20 000 Kč, šaty 10 000 až 60 000 Kč, luxusní modely i přes 100 000 Kč. K tomu účesy, líčení, fotografie, hotely, cestování a tréninky. Jediná sezona může spolykat stovky tisíc korun.
Korunku ale nezískává každý. Čím víc rodiče investují, tím silnější je tlak na vítězství. Z dětské soutěže se tak snadno stává soutěž rodičovských ambicí.
Na celém systému přitom vydělávají hlavně dospělí. Pořadatelé, fotografové, návrháři šatů, trenéři i televizní produkce. Dítě si odnese korunku, ostatní skutečné peníze.
Celému světu tento fenomén ukázal pořad Toddlers & Tiaras (Batolata a korunky). Ambiciózní rodiče, malé děti nalíčené jako dospělé ženy a slzy po prohře vyvolaly obrovské pobouření. Přesto pořad sledovaly miliony lidí. Možná proto, že bizár prodává stejně dobře jako pohoršení.
Největší otázka ale zní, proč to rodiče dělají. Jedni věří, že dítě získává sebevědomí a zkušenosti. Druzí tvrdí, že si přes vlastní děti plní sny, které sami nikdy nedokázali uskutečnit.
Pravda může být nepříjemnější. Většina těchto rodičů své děti pravděpodobně opravdu miluje. Jenže dobrý úmysl ještě neznamená dobrý výsledek. Dítě totiž velmi rychle pochopí jednu věc – největší radost dospělým udělá tehdy, když vyhraje.
A možná právě to je na celém fenoménu nejděsivější. Ne make-up ani drahé šaty, ale chvíle, kdy se malé dítě začne učit, že potlesk, obdiv a pozornost si musí zasloužit tím, že bude lepší než ostatní.
Korunka zmizí. Otázky zůstanou.
Možná budou některé děti na podobné soutěže vzpomínat hezky. To ale ještě neznamená, že si společnost nemá položit nepříjemné otázky.
Opravdu chceme, aby dospělí veřejně porovnávali malé děti a na konci jedné z nich nasadili korunku? A pokud místo slov „soutěž krásy“ používáme výrazy jako talent nebo vystupování, změnilo se opravdu něco podstatného?
Americké dětské soutěže také nezačínaly v podobě, kterou dnes většina lidí považuje za bizarní. Postupně se posouvaly hranice toho, co je ještě normální. Právě proto se nabízí nepříjemná otázka. Nejsou dnešní české soutěže na začátku stejné cesty, po které se Spojené státy vydaly před lety?
A možná jsme se už tím směrem vydali. Dítě dnes nemusí stát před porotou. Stačí, když stojí před mobilem. Korunku nahradily lajky, porotce algoritmus a potlesk čísla na obrazovce.
Možná tedy největší otázka nezní, co se stalo v Americe. Ale jestli se jednou neprobudíme v zemi, kde budou stejně extrémní dětské soutěže považovány za úplně normální.
Anketa
Zdroje:
