Článek
Najednou proti sobě nestojí správný a špatný názor, ale dvě potřeby, které nejdou sladit.
Výzkumy ukazují, že muži bývají s frekvencí sexu častěji nespokojeni. Ve velké australské studii bylo spokojeno 46 % mužů a 58 % žen, přičemž nespokojení muži většinou chtěli sexu více.
Řekněme tedy, že on chce třikrát týdně a ona jednou za měsíc. Nabízí se kompromis: jednou týdně. Jenže sex není výběr restaurace. Pokud ustoupí ona, může mít sex, který vlastně nechce. Pokud ustoupí on, může roky žít s pocitem odmítání.
Nikdo nemá nárok na tělo partnera. ALE stejně tak nelze druhému přikázat, aby přestal po sexu toužit. A právě tady jednoduchá řešení končí.
V ložnici možná žádný kompromis neexistuje
Pro člověka, který chce sex častěji, nemusí být nejhorší jeho absence. Horší může být pocit, že po něm partner už netouží. Když se odmítání opakuje týdny a měsíce, z „dnes ne“ se snadno stane „už mě nechce“.
Proto začne zkoušet častěji. Doteky, romantiku, rozhovory. Jenže právě tím může spustit opačný efekt. Pro druhého se z intimity stává očekávání a obyčejné objetí možným začátkem dalšího pokusu o sex. Čím větší tlak cítí, tím menší chuť může mít.
Řešením by mohl být sex „pro partnera“. Jenže člověk s vyšší touhou často nechce jen samotný akt. Chce být žádoucí. Když pozná, že druhý souhlasil hlavně kvůli klidu doma, ani to nestačí. Nechce sex z povinnosti, chce skutečnou touhu. Jenže tu nelze přikázat.
Po dalších odmítnutích může přestat iniciovat úplně a čekat, zda někdy přijde druhý. Týden, měsíc, dva. Nic. To může být pro člověka s vyšším libidem definitivní potvrzení, že po něm partner netouží.
Druhá strana má ale stejně silný argument. Sex nezačíná až v posteli. Děti, práce, domácnost, únava nebo hádky se večer nevypnou. Jeden potřebuje sex, aby cítil blízkost. Druhý potřebuje nejprve blízkost, aby dostal chuť. Oba čekají, až začne ten druhý.
Co když se ale partner začne více starat o děti, domácnost i vztah, a v ložnici se nic nezmění? Může získat pocit, že se jen posouvají podmínky: nejdříve domácnost, potom únava, stres nebo romantika. Pokud někdo začne více pomáhat doma proto, aby zvýšil šanci na sex, je to ještě partnerství, nebo už obchod?
Pak přichází mnohem větší spor. Nikdo nikomu nedluží sex. Ani v manželství. Jenže monogamní vztah zároveň obvykle říká, že sex nebude ani s nikým jiným. Nevěra je porušením důvěry, ale nevzniká s požadavkem na věrnost také odpovědnost dlouhodobou sexuální nespokojenost partnera alespoň řešit?
A proč skončit u sexu? Pokud jeden může odmítnout sex, může druhý stejně odmítnout mazlení, objetí nebo romantiku? Jakmile si ale začnou odpírat přesně to, co potřebuje ten druhý, vztah se mění v účetnictví.
Ani kompromis nemusí existovat. Jeden chce sex třikrát týdně, druhý jednou měsíčně. Potkají se uprostřed? Pak může jeden pravidelně dělat něco, co nechce. Budou čekat, až mají chuť oba? Frekvence se přiblíží tomu, kdo chce sex méně. Matematický kompromis existuje. Sexuální možná ne.
A potom zbývá možnost odejít. Jenže co když jinak všechno funguje? Děti, společný domov, roky společného života, žádná nevěra. Jen jeden chce sex několikrát týdně a druhý několikrát ročně.
Jedna strana řekne: „Rozbít rodinu jen kvůli sexu je sobecké.“ Druhá odpoví: „Požadovat po člověku dalších třicet let sexuální frustrace také není zrovna nesobecké.“
Kdo má tedy ustoupit, když každý ústupek znamená, že jeden z partnerů bude dlouhodobě žít způsobem, který nechce?
Když mají pravdu oba, může prohrát vztah
Na rozdílné chuti na sex je nejhorší, že nikdo nemusí být viník. Jeden chce sex často, druhému stačí málokdy. Ani jeden nedělá nic špatně. Přesto může být právě tento rozdíl důvodem, proč se jinak fungující vztah začne rozpadat.
Možná tedy není důležité řešit, kdo chce sexu moc a kdo málo. Mnohem těžší otázka zní: jak dlouho má člověk potlačovat vlastní potřeby jen proto, aby vztah vydržel?
Někdy totiž oba chtějí něco naprosto pochopitelného, jenže obojí současně nejde. Pak musí někdo dlouhodobě ustupovat.
A pokud se dva lidé právě v sexu nedokážou shodnout, má být důležitější udržet manželství, nebo přijmout, že i tohle může být dostatečný důvod k rozchodu?
Anketa
Zdroje:
