Článek
Právě tady může začít problém. Manželka očekává, že spolu vytvořili vlastní rodinu. Matka ale svatbou nepřestala být matkou a její potřeby ani očekávání nezmizely.
Dokud každá chce něco jiného, není co řešit. Jenže jednou matka zavolá právě ve chvíli, kdy muž něco slíbil doma. Chce jeho čas, pomoc nebo společné Vánoce. A najednou nejde vyhovět oběma.
Má se tedy manželka po svatbě automaticky stát člověkem číslo jedna? Nebo je nespravedlivé očekávat, že muž postaví na druhé místo vlastní matku, která ho vychovala?
Dobrý syn, špatný manžel?
Problém většinou nezačne velkou hádkou. Matka potřebuje něco opravit, odvézt k lékaři nebo pomoct na zahradě. Jenže doma čeká práce, kterou muž slíbil své ženě. Komu má říct, že dnes nepřijde? Právě na podobných maličkostech může začít boj o jeho čas.
Pak přijdou větší věci. Tchyně chce klíče od jejich domu, pravidelné návštěvy nebo společné Vánoce. Manželka to odmítá. Má muž své matce vysvětlit, že o společném životě už nerozhoduje sám, nebo mají rodiče zvláštní postavení právě proto, že jsou rodiče?
Ještě citlivější jsou peníze. Co když jeho máma potřebuje finanční pomoc, ale stejná částka měla jít dětem nebo na společné bydlení? Dává muž peníze ze svého, nebo po svatbě žádné skutečně „jeho“ peníze neexistují?
Hranice mohou sahat ještě dál. Matka bývá člověkem, kterému se syn svěřoval celý život. Patří tam ale i hádky s partnerkou, společné finance nebo problémy z ložnice? Z obyčejného telefonátu se totiž snadno může stát situace, kdy do manželství nepřímo vstupuje třetí člověk.
S narozením dítěte přibude další bojiště. Babička má vlastní představu o výchově, rodiče nastaví jiná pravidla. Pokud je nerespektuje, měl by zasáhnout její syn. Jenže co když sám považuje některé požadavky své ženy za přehnané? Má manželku podpořit i tehdy, když si myslí, že pravdu má tentokrát jeho máma?
A co když problém přichází z opačné strany? I partnerka může chtít rozhodovat, jak často muž své rodiče uvidí, kolik jim bude pomáhat nebo kde stráví Vánoce. Pokud očekává, že ji manžel postaví před svou matku, měla by sama udělat totéž a dát jeho před vlastní rodiče?
Nejtěžší zkouška může přijít až po letech. Máma zestárne, ovdoví nebo vážně onemocní. Najednou nejde o nedělní návštěvu, ale o lékaře, nákupy a každodenní péči. Kolik času vlastní rodiny může muž věnovat člověku, který ho vychoval a teď ho skutečně potřebuje? A kdy už jeho žena a děti začínají žít podle potřeb tchyně?
Možná proto není největším problémem dominantní matka ani manželka, která ji nemá ráda. Může jím být muž, který se odmítne rozhodnout. Řekne, že se nechce stavět na ničí stranu a že si to obě mají vyřešit mezi sebou.
Jenže i nečinnost může být rozhodnutím. Pokud nechá vlastní mámu překračovat hranice a jeho žena je musí nastavovat sama, není neutrální. Jen nechal nepříjemné „ne“ říct někoho jiného.
Možná je špatně už samotná otázka
Manželka, nebo matka? Otázka vypadá jednoduše, dokud po muži nechceme, aby jednu z nich skutečně postavil na druhé místo. Každá má totiž v jeho životě úplně jinou roli.
Rodinu, do které se narodil, si nevybral. Tu druhou si vytvořil sám. Máma zůstane jeho mámou celý život, ale žena je člověk, se kterým se rozhodl společný život teprve vybudovat.
Proto nemusí fungovat pravidlo „manželka má vždycky přednost“. Stejně špatně může fungovat „máma je jen jedna“. V některých situacích bude potřebovat podporu jedna, jindy druhá. Rozhodovat jen podle toho, kdo má v pomyslném žebříčku vyšší místo, může být příliš jednoduché.
Svatba proto nemusí znamenat, že muž jednu ženu postaví před druhou. Znamená ale, že od té chvíle má dvě rodiny, vůči kterým má jiné povinnosti.
A možná právě proto není nejdůležitější, kdo je první. Ale jestli kvůli jednomu vztahu nezačne zanedbávat ten druhý.
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
