„Nemáš dost peněz? Tak nemáš šanci.“ Kdy se z lásky stala vypočítavost?

Někdo chce partnera s platem alespoň 80 tisíc, přestože sám vydělává sotva polovinu. Jiný hledá úspěšného člověka, kterým se bude moci pochlubit před přáteli. A někdo má prostě pocit, že po všech svých životních úspěších si zaslouží odpovídající protějšek.

Na tom, že lidé mají při výběru partnera požadavky, není nic zvláštního. Jenže některé z nich se dají velmi elegantně schovat za slova jako ambice, jistota nebo zdravé sebevědomí.

„Znám svou hodnotu a nebudu slevovat ze svých nároků.“ Zní to sebevědomě. Jenže co když se za tím skrývá očekávání, že někdo jiný zajistí člověku život, na který sám nemá?

Luxusní bydlení, dovolené, restaurace. Vlastní výplata nestačí, a tak se hledá partner, který rozdíl doplatí. Tomu se ale častěji říká finanční jistota než vypočítavost.

Zvláštní je, jak snadno někteří lidé požadují něco, co sami nenabízejí. Žena s příjmem 35 tisíc může odmítnout muže se 40 tisíci, protože očekává alespoň osmdesát.

Muž zase hledá krásnou, úspěšnou partnerku, přestože sám podobné nároky nesplňuje. Odkdy znamená sebevědomí nárok na úspěšnějšího člověka?

Rozpor vzniká i u rovnoprávnosti. Některé ženy odmítají tradiční role, ale očekávají muže jako hlavního živitele. Někteří muži chtějí partnerku se stejným příjmem, ale domácnost a děti nechávají na ní.

Moderní pravidla se zkrátka některým lidem hodí, jen dokud z nich mají výhodu.

Podobné je to s povrchností. Muž odmítající ženu kvůli vzhledu může sklidit kritiku. Žena odmítající muže kvůli výplatě mluví o plánování budoucnosti.

Proč je ale výběr podle peněz automaticky rozumnější než podle přitažlivosti?

Možná jde především o prestiž. Člověk vystuduje školu, vybuduje kariéru, pořídí byt a začne mít pocit, že si zaslouží odpovídajícího partnera.

Jako by šlo o další životní úspěch. Dobrá práce, pěkné auto a vedle sebe někdo, koho budou ostatní obdivovat.

Do těchto představ zasahují sociální sítě. Luxusní dovolené, drahé restaurace a dokonalé páry. Muž s běžným platem pak nesoupeří s jiným mužem, ale s životem naaranžovaným na Instagram.

Podobně žena soupeří s nereálným obrazem krásy a úspěchu. Obyčejný člověk najednou vypadá jako kompromis.

A pak přijde věta „Zasloužím si lepšího.“ Lepšího v čem? V charakteru a spolehlivosti, nebo jen v příjmu?

Kdo rozhodl, že úspěšná kariéra opravňuje člověka považovat méně vydělávajícího partnera za někoho pod svou úroveň?

Nikdo ale nemá povinnost dát někomu šanci jen proto, že je hodný. Finanční rozdíly mohou přinášet skutečné problémy.

Je však rozdíl mezi člověkem s nízkým příjmem a tím, kdo odmítá převzít odpovědnost za vlastní život.

Právě proto je tak pohodlné mluvit o finanční stabilitě. Pro někoho znamená partnera bez dluhů, pro jiného vlastní byt a šestimístný plat.

Někdy se za tím skrývá přání žít lépe, aniž by si na to dotyčný musel vydělat sám.

Největší rozpor možná spočívá v tom, že někteří lidé od partnera očekávají přijetí i s vlastními nedostatky, ale při výběru druhého jsou neúprosní.

Touží po někom, kdo je nebude posuzovat podle majetku nebo vzhledu. Přitom právě podle těchto měřítek sami rozhodují, koho pustí do svého života.

Při seznamování si každý může vybírat. Nikdo nemusí přijmout partnera s nízkým příjmem. Jenže také druhá strana má právo posuzovat člověka podle toho, co nabízí.

Muž, který dnes vydělává sto tisíc, může přijít o práci. Úspěšná žena může onemocnět nebo změnit životní priority. To, co z člověka dnes dělá atraktivní partii, nemusí vydržet navždy.

A právě tehdy se ukáže rozdíl mezi partnerem a životním benefitem. Pokud si někdo vybral protějšek hlavně kvůli penězům nebo prestiži, co zbude, až o tyto výhody přijde?

Na vysokých nárocích není nic špatného. Otázkou je, zda jsou lidé ochotni přijmout stejná měřítka, podle kterých sami posuzují ostatní.

Protože člověk, který dnes odmítá druhé jako málo úspěšné, se může jednou ocitnout na jejich místě. A teprve tehdy poznat, jaké to je, když o jeho hodnotě rozhoduje výplatní páska.

Zdroje: