Článek
„Jak se máte?“
Ještě před pár lety rodiče vyprávěli hlavně o dětech. Dnes mnohem častěji mluví o sobě. „Nespíme.“ „Nemáme čas.“ „Jsme úplně na dně.“ Jako by se z rodičovství stala soutěž, ve které vyhrává ten, kdo toho vydrží nejvíc.
Stačí otevřít sociální sítě nebo poslouchat běžné rozhovory. Kdo spal méně? Kdo už roky neměl večer pro sebe? Kdo se kvůli dětem vzdal úplně všeho? Čím větší oběť, tím větší obdiv.
Kdy jsme začali věřit, že dobrý rodič musí být hlavně vyčerpaný? A kdo nás přesvědčil, že bez utrpení snad ani nejde děti správně vychovat?
Musíte se obětovat až na dřeň.
Mít dítě už dnes nestačí. Moderní rodič musí být zároveň učitel, psycholog, kuchař, trenér, zdravotník i osobní řidič. Má rozvíjet talent, hlídat emoce, vybírat správné kroužky, vařit zdravě a ještě dávat pozor, aby dítěti náhodou nezpůsobil celoživotní trauma.
Když se něco nepovede, vina padá téměř vždy na rodiče. Dítě je nešťastné? Rodič něco zanedbal. Dítě se špatně učí? Rodič mu nevěnoval dost času. Dítě nezvládá emoce? Zase chyba rodiče.
Není divu, že rodiče mluví o vyčerpání čím dál častěji. Studie potvrzují, že rodičovské vyhoření je skutečný problém. Jenže vedle něj vyrostlo něco mnohem zvláštnějšího.
Společnost jako by přestala obdivovat dobré rodiče a začala obdivovat hlavně ty zničené.
Stačí se podívat do diskusí. Neřeší se, kdo našel způsob, jak být spokojenější. Soutěží se, kdo toho vydržel víc.
Kdo nespal dva roky. Kdo neměl jediný večer bez dětí. Kdo odmítl hlídání. Kdo se vzdal kariéry. Kdo už nemá žádný vlastní život.
Čím větší účet za rodičovství předložíte, tím větší uznání často získáte.
Na tom vydělávají i sociální sítě. Dřív se lidé předháněli v dokonalých rodinných fotkách. Dnes sbírají pozornost videa se studenou kávou, kruhy pod očima a větami typu: „Zase jsem celou noc nespala.“
Upřímnost je v pořádku. Jenže z vyčerpání se mezitím stal nový status. I utrpení se dá proměnit ve značku, která přináší obdiv a soucit.
Celé to má ještě jednu temnou stránku. Rodič, který si dovolí odpočinout, využít hlídání nebo si udělat večer pro sebe, může být snadno označen za sobce.
Jako by dobrý rodič musel být neustále na pokraji sil. Jako by lásku k dítěti neprokazoval tím, jak ho vychovává, ale tím, kolik ze sebe dokáže obětovat.
A možná právě tady vzniká největší problém. Děti rodiče většinou nezničí. Mnohem častěji je ničí společnost, která je přesvědčila, že pokud se kvůli dětem úplně nerozpadnou, dělají něco špatně.
Největší vítěz vůbec neexistuje
Možná si za část dnešního problému může sama společnost. Roky vytváří obraz rodičovství jako konce spánku, svobody, peněz, koníčků i partnerského života. Pak se ale diví, že stále více mladých lidí založení rodiny odkládá nebo o něm vůbec neuvažuje.
Jestli se z rodičovství stala veřejná reklama na celoživotní vyčerpání, proč by do ní chtěl někdo dobrovolně vstoupit?
Možná nastal čas přestat oslavovat utrpení jako důkaz lásky. Protože dítě nepotřebuje hrdinu se zničeným životem. Potřebuje rodiče, vedle kterého si jednou řekne: Takový život bych chtěl žít i já.
Anketa
Zdroje:
