Článek
Jenže pak se první dostal do dluhů. Nezvládal splátky a hrozilo mu, že přijde o bydlení. Rodiče proto přišli s řešením. Druhý syn má přece našetřeno, tak by mohl bratrovi pomoct.
Když odmítl, rodina se obrátila proti němu. Najednou nebyl tím zodpovědným, ale tím lakomým. A peníze, které si celé roky odříkal, se staly důvodem, proč měl mít vůči ostatním povinnost.
Rodinný bankomat. A ještě nevděčník?
V některých rodinách platí zvláštní pravidlo. Kdo se dokáže postarat sám, pomoc nepotřebuje. Kdo se opakovaně dostává do finančních problémů, dostává další peníze.
Rodiče tak mohou roky podporovat jedno dospělé dítě, zatímco od druhého později očekávají finanční pomoc. Z toho samostatného se postupně stává rodinná pojistka.
Podobně to může dopadnout mezi sourozenci. Jeden má děti, hypotéku a sotva vychází s penězi. Druhý děti nemá a žije bez dluhů. Rodina automaticky předpokládá, že právě on má přispět. Jako by člověk bez dětí neměl vlastní plány a právo zajistit si budoucnost.
Nejhorší bývá, když se z dobrovolné pomoci stane samozřejmost. Příbuzný opakovaně nevrací půjčky, ale při další žádosti očekává stejnou ochotu. Odmítnutí pak vyvolá větší rozhořčení než samotné dluhy.
Dokonce i peníze určené na vlastní bydlení nebo důchod mohou ostatní považovat za částku, ze které lze bez problémů ukrojit.
Podobná nespravedlnost se může projevit i při dědictví. Jeden sourozenec od rodičů celý život dostává finanční podporu, druhý jim naopak ve stáří přispívá.
Po jejich smrti se zbývající majetek rozdělí napůl. Formálně dostanou oba stejně, přestože jeden z rodinných peněz převážně čerpal a druhý je doplňoval.
Jenže odmítnout pomoc také nemusí být vždy správné. Pokud bratrovi hrozí ztráta bydlení, mohou následky zasáhnout i jeho děti. Zachránit ho může být lidské, ale co když se za pár měsíců dostane do stejné situace?
A má ten, kdo mu půjčuje, právo požadovat, aby přestal utrácet za zbytečnosti? Pro jednoho je to rozumná podmínka, pro druhého ponižující kontrola.
Navíc finanční problémy nemusí vzniknout vlastní vinou. Někdo vážně onemocní, přijde o práci nebo roky pečuje o nemocné rodiče.
Zatímco jeho sourozenec vydělává a buduje majetek, on obětuje čas a vlastní možnosti. Takový člověk nemusí mít na účtu téměř nic, přesto mohl pro rodinu udělat mnohem víc.
A právě tady se ukazuje i druhý extrém. Někdo může mít značný majetek, ale odmítne přispět rodičům na nezbytnou péči, přestože by ho to finančně neohrozilo.
Své rozhodnutí označí za zodpovědnost, ostatní za sobectví. Mít peníze totiž automaticky neznamená mít pravdu. Stejně jako být příbuzný neznamená mít nárok na cizí účet.
Kolik korun stojí vlastní rodina?
Peníze mohou vyřešit dluhy, ale také zničit vztahy, které fungovaly desítky let. Někdy stačí jediná odmítnutá žádost a příbuzní spolu přestanou mluvit. Najednou se ukáže, že vzájemná blízkost měla podmínku, o které se nikdy otevřeně nemluvilo.
Možná je proto důležitější něco jiného než samotná částka. Zda dokáže rodina přijmout, že každý její člen má právo rozhodovat o vlastním životě, aniž by tím ztratil místo mezi svými nejbližšími.
Protože pokud se láska a úcta měří ochotou otevřít peněženku, přestává být podstatné, kdo kolik vydělal. Mnohem nepříjemnější je představa, že člověk může přijít o vlastní rodinu jen proto, že jí odmítl dát peníze.
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
