Článek
Po několika měsících ale řekne, že už nemůže pracovat pořád zadarmo. Pokud má pokračovat, chtěl by alespoň něco zaplatit.
Bratr se urazí. Copak si budou vlastní sourozenci účtovat peníze? Ještě včera byl ochotným pomocníkem, dnes je z něj sobec, kterému záleží víc na penězích než na rodině.
Stačila jediná žádost o odměnu a vztah, který fungoval desítky let, se začíná rozpadat. A podobné konflikty se zdaleka netýkají jen rekonstrukcí domů.
Pro cizího peníze máme. Pro rodinu jen výmluvy.
V zaměstnání má člověk pracovní dobu, mzdu a právo odmítnout přesčasy. V rodině podobná pravidla často neexistují. Kdo odmítne pomoci, riskuje výčitky a uražené příbuzné.
Rodina tak někdy připomíná zaměstnavatele, který očekává práci, ale žádnou výplatu neposílá.
Nejvíce na to doplácejí šikovní lidé. Elektrikář opravuje zásuvky, mechanik auta a ajťák počítače. Cizím odborníkům by příbuzní zaplatili tisíce, od vlastního člověka chtějí stejnou práci zadarmo.
Ten, kdo nic podobného neumí, má víkendy pro sebe. Schopnost pomáhat se tak mění v trest.
Kdo na tom vydělá?
Ještě zvláštnější je situace, kdy jeden sourozenec zdarma opravuje nemovitost druhému, který ji následně pronajímá nebo prodá se ziskem.
Majitel získá hodnotnější majetek, pomocník jen dobrý pocit. Je to stále rodinná solidarita, nebo už práce na cizím podnikání?
Cenu takové pomoci navíc často platí i někdo další. Muž tráví víkendy na bratrově stavbě, zatímco jeho manželka zůstává sama s dětmi. Babička zase pravidelně hlídá vnoučata, aby jejich rodiče mohli vydělávat.
Kdo rozhodl, že jejich čas má menší hodnotu?
Když člověk rodině pomáhá pravidelně, příbuzní si na to zvyknou a začnou jeho pomoc považovat za samozřejmost. Když pak jednou odmítne, slyší, že je nevděčný.
Paradoxně tak může být potrestán právě za to, že byl příliš ochotný.
Kolik stojí rodina?
Podobná nespravedlnost se může projevit při dědictví. Jeden sourozenec roky opravuje rodičovský dům, druhý jezdí jen na návštěvy. Po smrti rodičů se majetek rozdělí napůl.
Má mít větší nárok ten, kdo odpracoval stovky hodin, nebo jsou oba stejně jejich děti?
Jenže co když právě tito příbuzní kdysi pomohli člověku, když neměl práci, peníze nebo bydlení? Mají se staré laskavosti zapomenout?
Kdyby si rodina začala účtovat všechno, babička by vystavovala faktury za hlídání a rodiče by dětem mohli připomenout každou korunu, kterou do nich investovali.
Z rodiny by se tak stala obchodní společnost. Jenže ani opačný extrém, kdy jeden neustále pomáhá a ostatní pouze berou, není spravedlivý.
Zaplatit příbuznému proto nemusí být urážka, ale projev úcty k jeho času. Možná není největším sobcem ten, kdo chce za práci peníze, ale ten, kdo ji automaticky očekává zadarmo.
Kde končí rodinná soudržnost?
Když někdo požádá příbuzného o pomoc, málokdy se předem domluví, kolik práce to bude a zda za ni dostane zaplaceno. Jeden očekává pomoc zdarma, druhý počítá s tím, že za větší množství práce něco dostane. A právě tento rozdíl může způsobit velkou hádku.
Jeden je přesvědčený, že se zachoval správně, druhý v jeho jednání vidí zradu. Oba přitom mohou mít své důvody a cítit se ukřivděně.
Podobné hádky často nekončí vyřešením problému. Přenesou se na rodinné oslavy, Vánoce i vztahy mezi dalšími příbuznými. Z obyčejného nedorozumění se stane spor na celé roky.
A v tom je největší paradox. Rodina, kterou měla vzájemná pomoc spojovat, se nakonec může rozpadnout právě kvůli tomu, co jeden od druhého očekával.
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
