Článek
Jenže co když se podíváme na to, co se dělo předtím?
Představme si manželství, ve kterém spolu dva lidé několik let téměř nespí. Jeden prosí o změnu, navrhne poradnu. Druhý nechce nic řešit, ale nechce ani konec vztahu. A potom se objeví někdo třetí.
Nevěra tím nepřestane být nevěrou. Nikdo nikoho nenutil lhát ani chodit tajně do cizí postele. Vedle otázky, kdo podvedl, se ale objevuje jiná.
Může být člověk obětí nevěry, a přitom mít svůj díl odpovědnosti za to, co se ve vztahu dělo před ní?
Možná totiž existují dvě různé viny, které házíme do jednoho pytle. A když je od sebe oddělíme, celý příběh začne vypadat jinak.
Jeden zničil blízkost. Druhý důvěru?
Začněme jednoduše. Doma funguje sex, blízkost i komunikace, ale přijde atraktivní kolegyně, pár drinků a příležitost. Tady se těžko hledá vina partnera, který zůstal doma. Člověk může podvést, i když mu ve vztahu nic zásadního nechybí.
Teď situaci změňme. Pět let bez sexu. Jeden se snaží problém řešit, druhý nic měnit nechce. Poradnu odmítá, rozchod také. A pak si první najde někoho jiného. Podvést se rozhodl on. Znamená to ale, že druhý nemá žádnou odpovědnost za to, kam jejich vztah došel?
Právě tady se pletou dvě věci. Jedna je, kdo se rozhodl podvést. Druhá, kdo přispěl k tomu, že vztah přestal fungovat. Podvedený totiž nemusí být dobrý partner. Mohl druhého roky ignorovat, ponižovat, odmítat nebo brát jako samozřejmost. Nevěra z něj udělala oběť zrady, ne automaticky bezchybného partnera.
Jenže tady číhá past. „Podvedl jsem ji, protože se mnou nespala.“ „Podvedla jsem ho, protože si mě nevšímal.“ „Podvedl jsem ji, protože mě pořád kritizovala.“ Téměř každý si dokáže vytvořit příběh, ve kterém za jeho nevěru může někdo jiný.
Proto je důležitá hranice: příčina není omluva. Problémy ve vztahu mohou být jedním z motivů nevěry, ale lidé podvádějí i z úplně jiných důvodů.
Nejjednodušší odpověď zní: tak měl odejít. Jenže odejít po dvaceti letech, se dvěma dětmi, hypotékou a společným životem se snadněji píše do komentáře, než dělá. Ani to nevěru neomlouvá. Jen skutečný život není tak jednoduchý.
Představme si vztah jako dům. Jeden deset let ignoruje praskliny, zatékající střechu a prosby něco opravit. Druhý nakonec vezme sirku a dům zapálí. Za požár odpovídá ten, kdo škrtl. Ale za stav domu před požárem už může být odpověď jiná.
Možná tedy nejsou dva lidé vinni stejným dílem za stejnou věc. Jeden mohl zničit blízkost. Druhý důvěru. A obojí může být pravda.
A pak je tu ještě třetí člověk. Milenec nebo milenka, kteří vědí, že doma existuje partner, někdy i děti. Mají svůj díl odpovědnosti? Jedni řeknou, že podvedenému nic neslíbili. Druzí, že vědomě vstoupili do něčeho, co mu může ublížit.
Najednou před námi nestojí jeden viník a jedna oběť. Je tu několik lidí, několik rozhodnutí a vina, kterou možná nejde rozdělit jednou jednoduchou větou.
Po nevěře najednou vypadá celý vztah jinak
Možná nejhorší na nevěře není jen samotný sex nebo tajné zprávy. Je to pochybnost, kterou po sobě nechá. Člověk se začne dívat zpátky a přemýšlet, co z jeho společného života vlastně bylo skutečné.
Najednou dostávají jiný význam pozdní příchody domů, mobil otočený displejem dolů nebo údajně pracovní víkend. Z obyčejných vzpomínek se stávají podezřelé okamžiky.
Lidé navíc nepodvádějí z jednoho důvodu. Vedle nespokojenosti nebo pocitu zanedbávání se objevuje touha po změně, potřeba uznání, nízká oddanost vztahu nebo prostě příležitost.
Proto asi neexistuje jedna odpověď platná pro každou nevěru. Každý pár má jiný příběh a někdy ho každý z těch dvou vypráví úplně jinak.
A právě tady zůstává nepříjemná otázka: Kdybychom věděli, co se mezi nimi dělo před nevěrou, našli bychom viníka pořád tak snadno?
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
