Článek
Houbička vypadá nevinně. Jenže drží vodu i špínu
Kuchyňská houbička má jednu ošklivou vlastnost: je pořád vlhká. Nasaje vodu, zbytky jídla, mastnotu a pak leží u dřezu v teple. Přesně takové prostředí mají bakterie rády. Člověk s ní ráno umyje hrnek, odpoledne otře talíř, večer přejede linku. A tváří se, že uklízí.
Podle Národního zdravotnického informačního portálu se mají čisticí pomůcky, tedy i houbičky a utěrky, často měnit; pratelné kusy je vhodné prát nejméně na 60 °C. To není hysterie pro puntičkáře. To je obyčejná kuchyňská hygiena.
Mezinárodní organizace NSF zařadila kuchyňskou houbičku či hadr mezi největší zdroje mikrobů v domácnosti. Takže ano, zatímco lidé drhnou koupelnu, skutečný problém jim často leží vedle dřezu a smrdí po staré pěně.
Silikon neslibuje zázrak. Jen se hůř chová jako mokrý hadr
Silikonové mycí pomůcky jsou jednoduché. Mívají měkké štětinky nebo výstupky, nevsakují vodu jako pěnová houba a po opláchnutí rychleji osychají. Právě proto méně zapáchají. Ne proto, že by měly nějakou kouzelnou ochranu před špínou, ale protože v sobě nedrží tolik vlhkosti a zbytků.
Tohle je jejich hlavní výhoda. V běžné domácnosti mohou dobře posloužit na sklenice, hrnky, talíře, lehce zašpiněné misky nebo mytí ovoce a zeleniny. Snadno se opláchnou, dají se pověsit a některé kusy zvládnou i myčku. Za pár korun tak člověk dostane pomocníka, který neskončí po týdnu jako mokrá žlutá ostuda u dřezu.
Jenže je potřeba říct i druhou půlku pravdy. Silikonová houbička neumyje všechno lépe. Na připálený hrnec, zaschlou mastnotu nebo hrubší špínu bývá slabší než klasická houba s drsnou vrstvou nebo kartáč. A když se nechá špinavá, mastná a mokrá v koutě dřezu, nebude hygienická jen proto, že je ze silikonu.
U masa a syrových vajec žádné hrdinství
Největší problém není mytí hrnku od čaje. Horší je, když stejnou pomůckou člověk řeší šťávu ze syrového masa, vejce nebo špinavé prkénko a pak s ní jede po nádobí dál. Tam už nejde o zápach, ale o křížovou kontaminaci.
Americký portál FoodSafety.gov doporučuje mýt nádobí, prkénka, nástroje a pracovní plochy horkou vodou se saponátem hlavně po kontaktu se syrovým masem, drůbeží, mořskými plody nebo vejci. Utěrky a hadry se mají prát často v horkém programu. U mycí pomůcky platí totéž selským jazykem: co přišlo do kontaktu se syrovým masem, musí se pořádně vyčistit, nebo vyhodit.
Studie publikovaná v Scientific Reports popsala masivní osídlení použitých kuchyňských houbiček bakteriemi, mimo jiné rody Acinetobacter, Moraxella a Chryseobacterium. Další výzkum dostupný přes National Library of Medicine porovnával houbičky a kartáče a došel k závěru, že kartáče mohou být hygieničtější volbou než houby, mimo jiné kvůli schnutí a čištění.
Silikonový pomocník do téhle logiky zapadá. Čím méně nasákavý a čím lépe vysychá, tím menší šance, že se z něj stane kuchyňská bažina.
Nejlepší pomůcka je ta, kterou člověk opravdu čistí
Češi mají rádi vychytávky za pár korun. To je v pořádku. Ale silikonová houbička sama o sobě domácnost nezachrání. Musí se po použití opláchnout horkou vodou, nechat vyschnout a pravidelně vyčistit. Když začne zapáchat, lepí se nebo je poškozená, má jít pryč. Stejně jako klasická houbička.
Rozumné je mít v kuchyni víc pomůcek. Jednu na běžné nádobí, kartáč nebo drsnější pomůcku na hrnce a zvláštní režim pro věci po syrovém mase. Ne všechno jednou ušmudlanou houbou, která pamatuje půlku měsíce.
Silikonové mycí pomůcky tedy nejsou módní zázrak. Jsou jen praktičtější odpověď na starý problém: mokrá pěnová houbička u dřezu často smrdí dřív, než si člověk připustí, že je čas ji vyhodit.
A právě v tom je jejich kouzlo. Méně sají, rychleji schnou a člověk je nemusí měnit tak často. Jen se k nim nesmí chovat jako k nesmrtelnému kusu plastu. V kuchyni totiž nevyhrává nejhezčí pomůcka. Vyhrává ta čistá.
