Článek
Obyčejný sud žádné povolení nepotřebuje
Postavit pod okap plastový sud nebo jinou volně umístěnou nádobu je nejjednodušší možností, jak dešťovou vodu zachytávat. Nejde o stavbu, a proto se kvůli ní nechodí na stavební úřad. Povolení není potřeba ani k následnému zalévání zahrady.
Majitel si však musí pohlídat stabilní podklad a bezpečný přepad. Voda nesmí být vedena na sousední parcelu ani tam pravidelně vytékat z přeplněné nádoby. Občanský zákoník zakazuje přímo přivádět vodu na cizí pozemek a soused se může domáhat také úpravy stavby, ze které k němu voda stéká.
Přepad je proto vhodné nasměrovat do vlastní zahrady, dešťového záhonu nebo správně navrženého vsakovacího zařízení. U větší nádoby se vyplatí uzavíratelné víko. Omezuje množení komárů a chrání děti i drobná zvířata před pádem do vody.
Hranice 50 kubíků už jako univerzální výjimka neplatí
U podzemní nádrže je situace podstatně složitější. Stále se opakuje rada, podle které zásobník do 50 metrů krychlových a hloubky tří metrů nevyžaduje žádné povolení. Na toto pravidlo už ale nelze automaticky spoléhat. Pochází ze starší právní úpravy a navíc pracovalo s výškou zásobníku, nikoliv s hloubkou výkopu.
Současný stavební zákon rozlišuje drobné a jednoduché stavby. Zatímco drobné stavby povolení zpravidla nepotřebují, podzemní stavby do 300 metrů čtverečních a hloubky tří metrů řadí mezi stavby jednoduché. Oficiální metodika Ministerstva pro místní rozvoj uvádí jako příklad přímo nádrž na dešťovou vodu.
U běžné zakopané nádrže je proto potřeba počítat s povolením záměru. Rozhodovat může její velikost, provedení výkopu, vzdálenost od hranice pozemku, napojení na dům i případné ochranné pásmo sítí. Než přijede bagr, je rozumné předložit situační nákres stavebnímu úřadu. Ústní slib dodavatele nádrže povolení nenahrazuje.
Do splaškové stoky dešťovka nepatří
Důležité je rozlišovat tři různé systémy. Splašková kanalizace odvádí vodu z koupelen, kuchyní a toalet. Dešťová stoka je určena pro srážkovou vodu. Jednotná kanalizace může odvádět oba druhy vody společně.
Okap proto nelze svévolně připojit ke splaškové větvi oddílné kanalizace. U dešťové nebo jednotné stoky je nutné respektovat podmínky provozovatele, kanalizační řád a smlouvu. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích je neoprávněným vypouštěním také vypouštění bez smlouvy nebo v rozporu s kanalizačním řádem.
Chybně zapojené okapy lze odhalit kouřovou zkouškou. Do kanalizačního potrubí se vhání zdravotně nezávadný kouř, který se při nesprávném propojení objeví u okapu nebo jiného napojeného otvoru. Majitel následně musí závadu odstranit a může hradit vzniklou ztrátu. Podle povahy přestupku může fyzické osobě hrozit pokuta až 100 000 korun.
Pitná a dešťová voda se nesmějí potkat
Dešťovou vodou lze při správně provedeném systému splachovat toalety, prát nebo zalévat zahradu. Potrubí vedoucí dešťovku ale musí být oddělené od rozvodů pitné vody. Nestačí mezi oba okruhy vložit obyčejný ventil, který by se mohl porouchat nebo zůstat otevřený.
Zákon výslovně stanoví, že vnitřní rozvody připojené k veřejnému vodovodu nesmějí být propojeny s potrubím z jiného zdroje. Smyslem je zabránit tomu, aby se kontaminovaná voda při změně tlaku nasála zpět do veřejné sítě.
Doplňování nádrže pitnou vodou v období sucha se proto obvykle řeší volným výtokem s bezpečnou vzduchovou mezerou. Řídicí jednotka hlídá hladinu a spouští dopouštění, neměla by však vytvářet přímé spojení obou soustav. Rozvody a odběrná místa užitkové vody mají být zřetelně označené, aby je nikdo nezaměnil za pitnou vodu.
Na samotnou nádrž stát 100 tisíc nepůjčí
Program Nová zelená úsporám počítá u rodinných domů s bezúročným úvěrem až 100 000 korun na systém využívající dešťovou vodu. Kombinace dešťové a šedé vody, tedy například vody z umyvadel nebo sprch, má limit 150 000 korun.
Zásadní podmínka se však skrývá v pravidlech programu. Vodní systém musí být součástí projektu, který zahrnuje také zateplení, výměnu zdroje tepla nebo instalaci podporovaného energetického opatření. Samostatná nádrž bez další renovace na zvýhodněné financování nestačí.
Nejde ani o dotaci, kterou by majitel nemusel vracet. Dlužník splácí půjčenou jistinu, zatímco úroky a poplatky zahrnuté v úvěru za něj hradí Státní fond životního prostředí. Částka 100 000 korun představuje maximum pro dané opatření, nikoliv automatickou platbu každému žadateli.
Nejdříve projekt, potom banka
Majitel rodinného domu nejprve připraví renovaci a nechá si zpracovat potřebný renovační pas nebo projektovou dokumentaci. Systém pro dešťovou vodu do projektu přidá k hlavnímu energetickému opatření. Žádost o posouzení se podává elektronicky prostřednictvím systému AIS Státního fondu životního prostředí.
Podle aktuálních podmínek programu lze žádost podat před zahájením prací, během realizace i po jejím dokončení. Zpětně se však uznávají pouze výdaje z posledních dvanácti měsíců.
Kladné posouzení fondu ještě nezaručuje peníze. Samotný úvěr poskytuje banka nebo stavební spořitelna, která samostatně prověří příjmy, závazky a schopnost žadatele splácet. Teprve spojení schváleného projektu a souhlasu banky otevírá cestu k bezúročnému financování.
Praktický postup je tedy jednoduchý: sud můžete postavit rovnou, podzemní nádrž nejdříve projednejte se stavebním úřadem a domácí rozvody svěřte projektantovi. O stotisícový úvěr má smysl usilovat tehdy, když současně plánujete také energetickou renovaci domu.
