Článek
Slavná hláška zastínila jeho jméno
V komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! ztvárnil výčepního Karla, který žárlí na prodavačku Blanku a v nesmělém Františku Koudelkovi vidí nebezpečného soka. Právě Koudelkova poznámka o „prďolovi“ se stala jednou z hlášek, které přežily samotnou filmovou zápletku.
Novákovu tvář tak znají i lidé, kterým jeho jméno nic neříká. Filmový přehled jej u snímku eviduje jako výčepního Karla, jenž kvůli Blance napadne domnělého konkurenta. Ve filmu přitom strávil jen zlomek času ve srovnání s Luďkem Sobotou nebo Martou Vančurovou.
Pro Novákovu kariéru je to poněkud nespravedlivá zkratka. Nebyl příležitostným komikem, kterého filmaři náhodou objevili pro jednu vděčnou scénu. Jeho skutečným uměleckým domovem bylo divadlo a v Liberci se podílel na vzniku souboru, jenž později ovlivnil celé české divadelnictví.
Ypsilonku pomáhal vytvářet od jejích začátků
Karel Novák se narodil 9. října 1930 v České Skalici. Po studiu na odborné uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou začínal jako loutkoherec v Liberci. Právě tam se setkal s lidmi, kteří hledali volnější a hravější způsob divadelní práce.
Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963 jako skupina mladých tvůrců. V letech 1969 až 1978 působilo jako stálý soubor Naivního divadla a následně se přestěhovalo do Prahy. Historie Naivního divadla uvádí Karla Nováka mezi herci, s nimiž se liberecké publikum setkávalo od počátků Ypsilonky až do jejího odchodu z města.
Nebylo to přitom divadlo postavené na několika hlavních hvězdách. Jeho základem byla kolektivní improvizace, hudba a schopnost jednotlivých herců přecházet mezi postavou, vypravěčem a vlastní osobností. Novákovi takové prostředí vyhovovalo. Nebyl pouze hercem, ale také hudebníkem a spoluautorem jevištního tvaru.
Oficiální historie Studia Ypsilon ho řadí mezi osobnosti, které se věnovaly hudební stránce inscenací. U představení Picasso a jeho touha chycená za ocas z roku 1969 je přímo uvedeno, že Novák zhudebnil použité Picassovy texty. To je role úplně jiného rozsahu než několik minut za výčepem ve filmové komedii.
Věra Chytilová mu svěřila jednu z hlavních rolí
Filmová kariéra Karla Nováka rovněž nebyla složená jen z drobných komických výstupů. Nejdůležitější příležitost dostal v experimentálním filmu Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme. Ztvárnil Josefa, manžela ústřední hrdinky Evy, kterou hrála jeho tehdejší manželka Jitka Nováková.
Šlo o stylizované podobenství inspirované biblickým vyhnáním z ráje, detektivním příběhem i tématy pravdy, nevěry a zrady. Novák se v obsazení objevuje vedle Jitky Novákové a Jana Schmida mezi hlavními představiteli. Národní filmový archiv připomíná, že snímek vznikl ve spolupráci Chytilové, Ester Krumbachové a kameramana Jaroslava Kučery a patří k nejodvážnějším českým filmovým experimentům své doby.
Následovaly role v Pokusu o vraždu, Pavlínce, Jak se točí Rozmarýny, Modré planetě či Útěcích domů. V Panelstory hrál otce malého Pepíčka a v Kalamitě se objevil jako slepec. Šlo většinou o menší úlohy, dohromady však ukazují herce schopného přecházet od lidové komedie k podstatně náročnějším titulům.
Přesun do Prahy prožíval těžce
Rok 1978 přinesl zásadní změnu. Ypsilonka opustila Liberec a přesunula se do Prahy. Pro soubor to znamenalo novou etapu a větší možnosti, pro Nováka však podle pozdějších vzpomínek odchod z Liberce představoval bolestivý zásah.
Český rozhlas Sever uvádí, že změnu působiště nesl nelibě. Zároveň otevřeně píše o jeho problémech s alkoholem, které zasahovaly do osobních vztahů. Podstoupil také protialkoholní léčbu v pražských Bohnicích.
Právě závislost je doloženým těžkým bojem, který se za Novákovými komickými rolemi skrýval. Není však možné spolehlivě určit jediný okamžik nebo jediného viníka, který rozhodl o jeho tragickém konci. Lidský život se obvykle nerozpadá podle jednoduchého scénáře.
Verze o nevěře stojí na pozdějším vyprávění
V článcích o Novákovi se často opakuje příběh, podle kterého se vrátil z léčebny, doma přistihl druhou manželku s jiným mužem a následně si vzal život. Tuto verzi uvádí také zmíněný profil Českého rozhlasu.
Ve veřejně dostupných filmových a divadelních archivech však podrobné vysvětlení motivu nenajdeme. Filmový přehled potvrzuje datum narození 9. října 1930, úmrtí 6. října 1980 a jako místo smrti uvádí Prahu. Okolnosti posledních hodin ani příčinnou souvislost s manželskou nevěrou nedokládá.
Příběh proto lze uvést jako tradovanou vzpomínku, nikoliv jako nezpochybnitelný závěr. Jisté je, že Novák zemřel vlastní rukou tři dny před svými padesátými narozeninami. Stejně jisté jsou jeho dlouhodobé problémy s alkoholem a předchozí léčba. Přesnější tvrzení už veřejně dostupné prameny neumožňují.
Dva filmy s jeho tváří přišly do kin až po smrti
Novákova práce diváky provázela i poté, co zemřel. Panelstory vznikla na konci sedmdesátých let, do běžné distribuce se však dostala až 25. prosince 1981. Věra Chytilová v ní zachytila chaos nového sídliště a Novákovi svěřila roli Pepíkova otce. Datum premiéry i obsazení uvádí Filmový přehled.
Ještě později následovala Kalamita. Film vznikal v letech 1978 až 1980, premiéru měl ale teprve 29. ledna 1982. Novák se v něm objevil jako slepec po boku Zuzany Schmidové. Když jej diváci sledovali na plátně, od jeho smrti už uplynulo více než patnáct měsíců.
Jedna komická hláška mu zajistila nesmrtelnost, zároveň však zakryla velkou část jeho práce. Karel Novák nebyl pouze „prďola“ z Jáchyma. Byl loutkoherec, muzikant, tvůrce rané Ypsilonky a představitel, kterému důvěřovala také Věra Chytilová. Jeho konec zůstává tragický, jeho život však nelze zredukovat jen na poslední dny.
