Článek
Nejdřív otočit, potom teprve prodávat
V českých šuplících leží hodinky, které pamatují vojnu, svatbu, první práci i doby, kdy se na čas koukalo na zápěstí, ne do mobilu. Primky měly doma tisíce lidí. Pro někoho obyčejné hodinky do práce, pro jiného poctivý československý výrobek, který vydržel víc než dnešní plastová elektronika.
Značka PRIM má přitom skutečný příběh. Podle historie značky PRIM začala průmyslová hodinářská výroba u nás po válce a první prototypy náramkových hodinek vznikly v Novém Městě nad Metují v roce 1954. To je důvod, proč se na staré Primky dnes nekouká jen jako na bazarové zboží. Jsou to kusy české technické historie.
Ale pozor. Samotný nápis PRIM z hodinek zázrak nedělá. Běžné modely v horším stavu se prodávají za úplně jiné peníze než vzácné kusy. Rozhoduje přesný typ, strojek, číselník, původní ručky, korunka, pouzdro, stav sklíčka, servisní historie a také to, jestli se dochovala krabička nebo doklady.
Orlík je legenda, běžné Primky ne
Mezi nejsledovanější modely patří Prim Orlík. Tady už nejde o nostalgii za dědovým šuplíkem, ale o skutečnou sběratelskou ikonu. Artplus připomíná, že původní zakázka pro armádu z roku 1965 čítala jen 300 kusů a každý stroj nesl pořadové číslo. Jeden kus s číslem 174 se v aukci prodal za 156 tisíc korun včetně provize.
To je přesně ten typ informace, kvůli kterému lidé začnou doma otevírat staré krabičky. A dobře dělají. Jenže Orlík není každá primka s kulatým pouzdrem. U vzácných modelů se řeší pravost dílů, číslo, původ, odborný servis a kompletnost. Jedna neoriginální ručka nebo přebroušené pouzdro mohou cenu poslat dolů rychleji, než člověk stihne říct „po dědovi“.
Sílu jména Orlík ukazuje i moderní trh. Galerie Kodl u charitativní aukce modelu PRIM ORLÍK DLC uvádí dosaženou cenu 336 tisíc korun. Šlo sice o nově vyrobený speciální kus, ne o staré hodinky ze šuplíku, ale dobře to ukazuje, jak silný status tahle řada v českém hodinářství má.
Krabička není odpad. U sběratelů může rozhodnout
Češi mají jeden nebezpečný zvyk. Věc si nechají, obal vyhodí. U hodinek je to chyba. Původní krabička, záruční list, účtenka nebo návod mohou u sběratelského kusu výrazně pomoct. Ne proto, že by papír tikal. Ale protože dokládá původ a úplnost.
U levnějších modelů krabička cenu nezvedne do nebe. U vzácnějších už může být rozdíl citelný. Kompletní hodinky působí jinak než samotný kus bez historie, navíc s nejasným servisem. Sběratel nechce kupovat skládačku z náhradních dílů, kterou někdo doma oživil šroubovákem a dobrým úmyslem.
Zvlášť u starých mechanických hodinek platí, že se nemají hned natahovat silou. Pokud roky stály, oleje mohou být zaschlé a strojek může trpět. Lepší je hodinky nafotit, zjistit model a nechat je posoudit hodinářem, který starým Primkám rozumí. Ne vymýšlet domácí servis na kuchyňském stole.
Neprodávat za pár stovek prvnímu zájemci
Kdo doma najde staré Primky, měl by postupovat pomalu. Otočit hodinky, nafotit zadní víčko, číselník, korunku, strojek, pokud se k němu bezpečně dostane hodinář, a dohledat krabičku. Pak porovnat podobné prodané kusy, ne jen přání prodávajících v inzerátech.
Běžné Primky mohou mít cenu spíš v nižších tisících nebo stovkách. Vzácné modely, hlavně v původním stavu, už jsou jiná liga. A výjimečné kusy se mohou dostat i přes hranici 100 tisíc korun. Právě proto je hloupost prodávat celou zásuvku hodinek jako „staré nefunkční šroty“.
Možná tam opravdu leží jen památka na dědu. I to má hodnotu. Ale možná je mezi nimi model, o který by měl sběratel vážný zájem. A dokud člověk nezná přesný typ a stav, vlastně neví, jestli drží obyčejné hodinky do vitríny, nebo malý kus české hodinářské historie.
