Článek
Obyčejná desetikoruna za deset korun. A pak ta druhá
Desetikoruna z roku 1993 vypadá na první pohled jako mince, kterou člověk bez přemýšlení hodí do parkovacího automatu. Jenže právě u těchhle drobných bývá zrada. Rok 1993 byl po rozdělení Československa hektický. Nové české peníze se musely rychle dostat do oběhu a desetikoruna patřila mezi mince, které lidé začali používat už od jara.
Podle České národní banky je desetikoruna vzoru 1993 v oběhu od 12. května 1993. V tom roce se razila v hamburské mincovně, od roku 1994 pak výrobu převzala Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. Autorem návrhu byl akademický sochař Ladislav Kozák a na rubové straně mince je brněnský Petrov.
Jenže mezi běžné mince se dostala i zkušební varianta. Ta je dnes známá jako desetikoruna s malým „Kč“. A tady už nejde o drobné na rohlíky. U zachovalých kusů se cena může dostat přes 100 tisíc korun, výjimečné exempláře šly v aukcích ještě mnohem výš.
Malé „Kč“ rozhoduje. Ne rok sám o sobě
Tohle je potřeba říct natvrdo: samotný letopočet 1993 nestačí. Spousta lidí doma najde desetikorunu z prvního roku republiky a hned má pocit, že drží poklad. Většinou nedrží. Běžných desetikorun bylo tehdy obrovské množství. ČNB ve svých statistikách výroby mincí u roku 1993 uvádí skoro 70 milionů vyrobených desetikorun.
Vzácná je varianta, kde je zkratka „Kč“ menší než u běžné mince. Rozdíl není pro člověka, který mince nikdy neřešil, úplně do očí bijící. U běžné desetikoruny linka v pozadí prochází písmeny zhruba prostředkem. U vzácné varianty sedí „Kč“ níž a působí menší. Právě tenhle detail z ní udělal sběratelský kus.
Aby v tom nebyl chaos: nejde o kouzelnou minci, která automaticky platí za statisíce. Cena stojí a padá se stavem. Ošoupaná mince z oběhu bude někde úplně jinde než kus bez známek používání. Sběratelé řeší čistotu plochy, hrany, rýhy, otlaky i to, jestli mince nebyla čištěná. A čištění je malér. Domácí leštění hadříkem může z nadějného nálezu udělat jen hezkou památku.
Aukce lákají, ale zázraky se nedějí každý týden
Zájem o tuto desetikorunu není vymyšlený. Televize Nova v roce 2022 informovala, že varianta s malým nápisem „Kč“ se v aukci prodala téměř za 530 tisíc korun; podle článku vzniklo jen 1000 těchto kusů a šlo o zkušební ražby, které se dostaly mezi lidi. Podobné částky ale patří hlavně mimořádně zachovalým mincím, ne každému kusu vytaženému z peněženky. To je rozdíl, na kterém se dá snadno napálit.
Právě proto je lepší brzdit, než začít křičet doma v kuchyni, že je hotovo a dovolená zaplacená. Kdo minci najde, měl by ji nejdřív porovnat s ověřenými fotografiemi, nestrkat ji do čisticích přípravků a ideálně ji dát posoudit numismatikovi. Ne sousedovi, který „tomu trochu rozumí“, protože sbíral známky. Opravdu někomu, kdo s mincemi obchoduje nebo je odborně oceňuje.
Dobré je pohlídat i jednu praktickou věc: prodej přes první náhodnou nabídku bývá nejhorší varianta. U vzácných mincí se vyplatí znát přesný stav a mít víc názorů. Jinak člověk snadno prodá za pár tisíc něco, co by v seriózní aukci mohlo stát násobně víc. Nebo naopak bude rok čekat na nesmyslnou cenu, protože si spletl běžnou desetikorunu s raritou.
Tahle mince má hezký český příběh. Leží někde v šuplíku, chrastí v pokladničce nebo ji člověk dostane nazpátek u pokladny. Většinou to nebude ona. Ale zkontrolovat desetikorunu z roku 1993 dává smysl.
Protože jednou za čas se i v drobných najde věc, kterou je škoda pustit z ruky za nominál.
