Článek
Kancelářská rutina je první na ráně
Ještě nedávno se říkalo, že stroje vezmou hlavně práci u pásu. Jenže generativní AI zamíchala kartami jinak. Najednou umí psát texty, třídit dokumenty, shrnovat e-maily, připravovat tabulky, překládat, navrhovat odpovědi zákazníkům a vytahovat údaje z faktur. Přesně ty věci, které v kancelářích roky živily celé zástupy lidí.
Podle Mezinárodní organizace práce je celosvětově asi každý čtvrtý pracovník v profesi, která má nějakou míru vystavení generativní AI. Nejvyšší expozici mají dál administrativní a kancelářské pozice. To neznamená, že zítra zmizí každá účetní, asistentka nebo pracovník zákaznické podpory. Znamená to horší věc: část jejich práce půjde dělat levněji, rychleji a bez pauzy na oběd.
A firmy to budou zkoušet. Ne z dobročinnosti, ale kvůli nákladům.
Nezmizí profese. Zmizí část práce
Největší omyl je představovat si AI jako robota, který přijde ke stolu a sedne si na židli místo člověka. Takhle to většinou nepůjde. Spíš se z pracovního dne ukrojí jednotlivé úkoly. Třídění e-mailů, první návrh smlouvy, přepis schůzky, kontrola textu, odpovědi na jednoduché dotazy, rutinní vyhledávání v interních dokumentech.
OECD upozorňuje, že při započtení automatizačních technologií včetně AI je zhruba 27 procent pracovních míst v profesích s vysokým rizikem automatizace. Zároveň ale připomíná, že AI může práci i zlepšit, pokud se používá rozumně. To je ten háček. Stejný nástroj může jednomu člověku pomoct a druhého udělat zbytečným.
Rutinní pracovník, který jen přepisuje, kopíruje a posílá dál, bude pod tlakem. Člověk, který rozumí oboru, umí kontrolovat výstupy, komunikovat s klientem a nést odpovědnost, má mnohem lepší pozici. AI totiž pořád neumí jednu věc: mít skutečný úsudek v konkrétní lidské situaci.
Aspoň zatím.
Firmy budou mluvit o efektivitě. Lidé uslyší propouštění
Světové ekonomické fórum ve zprávě Future of Jobs Report 2025 odhaduje, že do roku 2030 vznikne 170 milionů nových pracovních míst a 92 milionů zanikne. Čistě na papíře tedy práce přibude. Jenže papír neřeší, jestli se pokladní, operátor zadávání dat nebo administrativní pracovník snadno přesune na pozici datového analytika.
A tady je ten nepříjemný český problém. Říct lidem „rekvalifikujte se“ je jednoduché. Mnohem těžší je nabídnout skutečné kurzy, čas, podporu a práci, která v regionu vůbec existuje. Ne každý člověk po padesátce skočí z evidence faktur do kyberbezpečnosti. To není lenost. To je realita.
Česká příloha k Národní strategii umělé inteligence přímo uvádí, že s adopcí technologií postupně ztrácejí uplatnění profese jako operátoři zadávání dat, pokladní, bankovní úředníci a podobné administrativní pozice. Zároveň roste význam analytického myšlení, kreativity, technologické gramotnosti a schopnosti učit se.
To je hezké, ale trochu kruté. Protože přesně tyhle dovednosti se nedají koupit jako aplikace do mobilu. Musejí se trénovat.
Kdo jen plní šablonu, měl by zbystřit
Nejohroženější nejsou lidé bez titulu. Nejohroženější jsou lidé bez přidané hodnoty. To je rozdíl. Absolvent vysoké školy, který celý den jen lepí věty podle vzoru, může být zranitelnější než dobrý řemeslník, pečovatel nebo technik v provozu. AI se totiž nejdřív zakousne tam, kde je práce předvídatelná, digitální a opakovatelná.
Naopak profese založené na důvěře, ruční zručnosti, odpovědnosti, jednání s lidmi, péči, opravách a rozhodování v nepořádném reálném světě budou odolnější. Ne nedotknutelné. Ale odolnější.
Pro zaměstnance z toho plyne obyčejná rada bez motivační omáčky: naučit se AI používat dřív, než ji začne používat šéf proti nim. Ne proto, aby člověk obdivoval každou novou hračku. Ale aby věděl, co umí, kde lže, kde šetří čas a kde je nutná lidská kontrola.
Firmy budou tvrdit, že nejde o propouštění, ale o transformaci. Někdy to bude pravda. Někdy jen hezčí slovo pro škrtání míst. Lidé by proto neměli čekat, až jim změnu někdo slušně oznámí na poradě.
Rutinní práce už není bezpečný přístav. Je to molo, u kterého stoupá voda.
