Nemáte podobný koberec v předsíni? Za některé starší kusy nabízejí přes 250 000 Kč

Čtvrt milionu není pouze částka napsaná v optimistickém inzerátu. Turkmenský koberec Yomut z druhé poloviny 18. století se v londýnské aukci v roce 2017 prodal za 27 500 liber. Při kurzu ČNB z 28. srpna 2026 by to představovalo přibližně 775 tisíc korun.

Stejnou cenu dosáhl také velký perský koberec Ziegler z doby kolem roku 1890. Přehled obou dokončených prodejů zveřejnil ve svém 1sběratelském průvodci aukční dům Christie’s.

Takové výsledky však neznamenají, že podobně vypadá účet za každý ručně vázaný koberec. Rozdíly ukázala i česká Zahradní aukce v červnu 2026. Velký perský Sarouk z období kolem roku 1920 dosáhl 80 000 korun, čtvercový Bidžár 47 000 korun a kavkazský Karabach z doby kolem roku 1900 jen 8 500 korun. U posledního kusu přitom nechyběla ruční práce, vlněná osnova ani tradiční geometrický dekor.

Stáří a označení oblasti tedy cenu samy nevytvoří. Rozhoduje, zda jde o mimořádnou ukázku dané produkce a zda ji v dané chvíli chtějí alespoň dva odhodlaní sběratelé.

Při prvním posouzení koberec opatrně otočte. U ručně vázaného kusu lze na rubu rozeznat jednotlivé uzly a kresba obvykle odpovídá lícové straně. Třásně zpravidla navazují na osnovu, nejsou jen dodatečně přišité jako ozdoba. Drobné nepravidelnosti rozměrů a vzoru mohou rovněž ukazovat na ruční výrobu.

Ani jedna z těchto stop ale nepředstavuje spolehlivý domácí test. Strojově vyráběný koberec může mít přesvědčivý rub a ručně tuftovaný výrobek zase vzniká lidskou prací, přesto není vázaný tradičními uzly. Podezřelá bývá pevná textilní nebo pogumovaná vrstva nalepená na celé zadní straně, která konstrukci zcela zakrývá.

Základ klasického vlasového koberce tvoří podélná osnova a příčné útkové nitě. Mezi ně vazač upevňuje řady uzlů, jejichž konce vytvářejí vlas. Vyšší hustota umožňuje jemnější kresbu, automaticky však neznamená vyšší cenu. Hruběji vázaný, ale vzácný kmenový koberec může být žádanější než technicky precizní novodobá výroba. Rozdíly mezi perským asymetrickým a tureckým symetrickým uzlem popisuje také Metropolitní muzeum umění.

Označení perský koberec je příliš široké. Sběratelé rozlišují konkrétní města, vesnice, kmenové skupiny, období a někdy také dílny. Mezi ceněná jména může patřit například Heriz, Kazak, Sarouk, Bidžár, Kašán, Ushak nebo turkmenský Yomut. Dva výrobky ze stejné oblasti však mohou mít naprosto rozdílnou kvalitu i hodnotu.

Zvláštní postavení mají koberce spojené s uznávanou dílnou. V Kašánu proslul na konci 19. století ateliér Hadžiho Molly Hasana Mohtashama. Jeho výrobky znalci spojují s mimořádnou vlnou, harmonickými barvami a charakteristickými konstrukčními detaily. Vyhledávané jsou rovněž některé koberce Ziegler, vyráběné od konce 19. století v perském Sultanabadu pro evropský trh.

Samostatnou oblast představuje československý autorský textil. Zájem může vzbudit doložený návrh Antonína Kybala, Ludmily Kybalové nebo dalšího známého výtvarníka. Ani slavné jméno však nezaručuje statisíce. Kybalův velký vlněný koberec s květinovým vzorem se například 2v říjnu 2024 prodal za 70 000 korun, zatímco jiný jeho kus zůstal bez kupce.

U autorského koberce proto pomáhá výrobní štítek, značka tkalcovny, původní účtenka, stará fotografie interiéru nebo dohledání shodného návrhu v odborné literatuře. Rodinná informace, že koberec „přivezl dědeček z Orientu“, k určení původu nestačí.

Sběratelsky zajímavé koberce nemusí zářit dokonale jednotnou barvou. U ručně spřádané vlny barvené po menších dávkách se mohou v jedné ploše objevovat jemné odstínové pruhy. Znalci jim říkají abraše. Nejde nutně o vyšisování ani výrobní chybu, ale o přirozený důsledek práce s různě obarvenou přízí.

Ceněné mohou být odstíny získané z mořeny, indiga, šafránu, košenily a dalších přírodních zdrojů. Syntetická barviva se začala výrazněji prosazovat ve druhé polovině 19. století. Pouhým pohledem ale jejich původ bezpečně určit nelze. Prudce vybledlá horní strana navíc může být výsledkem chemického praní nebo dlouhodobého slunečního záření.

Hustota uzlů, přírodní barvy a kvalitní vlna jsou důležité, kupující však hodnotí celý předmět. Zajímá ho vyváženost kompozice, vzácnost konkrétního vzoru, původní rozměry, stáří, doložený původ i to, kolik srovnatelných kusů se zachovalo.

Mírné opotřebení starého koberce nemusí být zásadní problém. U vzácného kusu ze 17. nebo 18. století sběratelé počítají s tím, že neležel po staletí bez použití. Horší jsou chybějící konce, rozpadlá osnova, rozsáhlé díry po molech, plesnivění, ztvrdnutí po nevhodném praní nebo zmenšení původního formátu odstřižením.

Také oprava může cenu zvýšit i snížit. Profesionálně doplněné místo, které stabilizuje vzácný koberec, je přijatelné. Rozsáhlé převázání novou vlnou nebo barevně nápadná domácí záplata už může potlačit původní práci. Před prodejem proto nic nezašívejte a netřísněte okraje lepidlem.

Nebezpečné je rovněž čištění běžným šamponem na koberce, tlakovou vodou nebo tvrdým kartáčem. Kanadský konzervační institut doporučuje pouze šetrné vysávání po směru vlasu, bez rotačního kartáče a s nízkým výkonem. U významnějšího kusu má mokré čištění provést odborník (doporučení pro péči o historické koberce).

Než koberec odnesete do bazaru, vyfoťte celý líc i rub, okraje, třásně, poškození a detail uzlů. Změřte jej bez třásní a sepište vše, co víte o jeho původu. Teprve podle těchto údajů může specialista určit, zda jde o běžnou dekoraci za několik tisíc, kvalitní starší koberec za desítky tisíc, nebo výjimečný sběratelský kus překračující čtvrt milionu korun.

Další zdroje:

1 Komerční aukční portál Christies

2 Komerční aukční portál Livebid