Nevyhazujte pohovku po prarodičích. Zachovalý model může mít cenu 10 000 Kč

Hranice deseti tisíc korun není vycucaná z prstu. Specializovaný obchod s renovovaným a původním nábytkem nabízel rozkládací pohovku podniku Tatra nábytok Pravenec za 12 000 korun. Stránka ji později označila jako prodanou, přesnou cenu uzavřeného obchodu však veřejně nepotvrzuje.

Pohovka pocházela ze šedesátých let a dochovala se v původním stavu. Po rozložení měla hloubku 160 centimetrů, takže nešlo jen o posezení, ale také o praktické příležitostné lůžko. Právě podobné víceúčelové kusy byly v československých domácnostech oblíbené. 1Nabídka uváděla výrobce, období, rozměry i původní stav.

Jméno podniku je v tomto případě důležitější než módní barva látky. Tatra nábytok Pravenec patřil k výrazným československým výrobcům poválečného nábytku. Působil zde také designér František Jirák, který po práci ve Spojených UP závodech navrhoval nábytek pro slovenskou výrobu. To ovšem neznamená, že každou sedačku z Pravence lze automaticky připsat právě jemu.

Skutečné aukční výsledky ukazují, jak nebezpečné je určit cenu pouze podle stáří. Trojmístná pohovka s úložným prostorem, kterou aukční síň připsala Jindřichu Halabalovi, se v červnu 2025 prodala za 8 000 korun. Měla rám z ohýbaného světlého dřeva, samostatné polštáře a hnědé čalounění. 2Dokončená aukce začínala i skončila na osmi tisících.

To už se částce z titulku blíží, stále však nejde o pevný ceník. Jiný výsledek může přinést lepší stav, známější model nebo dva zájemci, kteří se rozhodnou bojovat příhozy.

Mnohem výrazněji to ukázala pohovka H-162 ze sestavy Tulipán. Halabala ji navrhl ve třicátých letech pro brněnské UP závody. V červnu 2026 se vydražila za 70 000 korun, tedy za dvojnásobek vyvolávací ceny. Rozhodlo přesné určení modelu, ořechová dýha, elegantně zakřivené bočnice i postavení návrhu v dějinách československého designu. 2Aukční záznam uvádí výsledek i popis konstrukce.

Překvapivý je ještě jeden detail. Pohovka už byla renovovaná a při úpravě dokonce přišla o původní funkci úložného prostoru. Přesto dosáhla vysoké ceny. U známého a přesně určeného modelu tedy sběratelé někdy přijmou i zásah, který by u běžného kusu mohl hodnotu snížit.

Na opačném konci trhu leží stovky pohovek, které majitelé nabízejí za odvoz nebo za několik stokorun. Na Aukru například skončila nabídka gauče údajně vyrobeného v Československu roku 1962. Vyvolávací cena činila tisíc korun, nikdo však nepřihodil. 3Ukončená nabídka zůstala bez zájemce.

Podobně může dopadnout i nábytek opatřený slavným jménem. Funkcionalistická pohovka nabízená jako práce Jindřicha Halabaly nenašla kupce ani při ceně 2 900 korun. Nabídkový popis totiž není odborný posudek a kupující mohou pochybovat o autorství, stavu i nákladech na opravu.

Cena deset tisíc korun je proto reálná, nikoliv však běžná. Obyčejná rozkládací sedačka s potrhaným potahem a neznámým původem může být téměř neprodejná. Dobře zachovaný model známého výrobce se štítkem, původní konstrukcí a zajímavým tvarem se na tuto hranici dostat může. U doložené designové ikony už se může mluvit o násobcích.

Nejcennější informace většinou neleží na sedáku. Pohovku opatrně odsuňte a prohlédněte spodní stranu rámu, zadní část i vnitřek úložného prostoru. Hledejte papírový štítek, razítko, číslo modelu, označení závodu nebo datum kontroly.

Štítek může nést názvy jako UP závody, Tatra nábytok, Interiér Praha, TON, Dřevopodnik Holešov nebo některý z regionálních národních podniků. Ani značku však nelze posuzovat izolovaně. Velké továrny vyráběly vedle vyhledávaných návrhů také obrovské množství běžného nábytku.

Pozornost si zaslouží několik znaků:

Právě kompletnost může cenu výrazně zvednout. Samostatná pohovka bez původních polštářů má pro sběratele jinou hodnotu než celá obývací sestava, která se v rodině zachovala pohromadě.

Vyšisovaná látka na první pohled nevypadá přitažlivě, může však pomoci při určování stáří. Pod ní se někdy nachází původní čalounění, výrobní značky nebo konstrukční detaily, podle nichž odborník rozezná konkrétní model.

Neodborné přečalounění může napáchat víc škody než užitku. Příliš silná pěna změní proporce, moderní sponky poškodí rám a nevhodně vybraná látka překryje původní charakter nábytku. Podobně riskantní je broušení dřevěných částí, zvlášť pokud majitel obrousí dýhu nebo odstraní razítko.

Profesionální renovace naopak může pohovku proměnit v nábytek vhodný pro každodenní používání. Je však nutné předem počítat, zda se investice vrátí. Oprava konstrukce, pružin, dýhy a kompletní čalounění mohou stát více, než za kolik se běžný model následně prodá. Nabídkové ceny renovovaných kusů proto nelze zaměňovat s částkou, kterou dostane majitel pohovky v nálezovém stavu.

Před oslovením znalce vyfoťte pohovku zepředu, zezadu a z obou boků. Přidejte detail nohou, područek, spodní konstrukce, štítků, rozkládání a všech poškození. Změřte celkovou šířku, výšku a hloubku v rozloženém i složeném stavu.

U běžnějšího poválečného nábytku lze začít u obchodníka s retro designem nebo čalouníka, který se starými konstrukcemi pracuje. U modelu připisovaného Halabalovi, Jirákovi nebo jinému známému návrháři má smysl oslovit specializovanou aukční síň. Význam Halabaly v československém funkcionalistickém nábytku ostatně připomíná také 4Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Pohovka po prarodičích tedy nemusí být poklad, který zaplatí nové auto. Rozhodně ale není rozumné rozřezat ji a odvézt do sběrného dvora dřív, než si někdo prohlédne štítek a konstrukci. Deset tisíc korun může mít správný model opravdu cenu. Někdy se však nejcennější část neskrývá v potahu, ale na zažloutlém papírku přilepeném zespodu.

Zdroje:

1 Komerční web Pelmel design

2 Komerční aukční portál Livebid

3 Komerční aukční portál Aukro

4 Komerční web UPM Praha