Článek
Z obyčejného nábytku se stal kus do sbírky
IKEA si většina lidí spojí s plochou krabicí, imbusovým klíčem a nábytkem, který má hlavně sloužit. Jenže právě v tom je dnes zajímavý paradox. Některé starší kusy, které kdysi působily úplně obyčejně, se na trhu s vintage nábytkem začaly prodávat za částky, nad kterými by původní majitel jen nevěřícně kroutil hlavou.
Neznamená to, že každá stará skříňka z IKEA je poklad. Na rovinu, většina běžného nábytku z posledních dvaceti let bude pořád jen použitý nábytek. Hodnotu dělá vzácnost, konkrétní model, návrhář, období, zachovalost a někdy i to, zda se kus objevil v původním katalogu.
Právě katalogy jsou pro určování starších modelů důležité. IKEA Museum zpřístupnilo historické katalogy z let 1951 až 2021 a popisuje je jako časovou kapsli proměn bydlení a vkusu. Pro běžného člověka to znamená jednoduchou věc: než starou skříňku označíte za bezcennou, zkuste zjistit, z jakého období a řady vlastně je.
Cenu nezvedá logo, ale konkrétní model
Tohle si lidé často pletou. Nestačí, že je na nábytku štítek IKEA. Sběratelé nehledají značku jako takovou, ale zajímavý kus. Starší police, křesla, stolky nebo skříňky navržené známějšími designéry mohou být žádané, zatímco tuctová komoda ze stejné prodejny zůstane jen komodou.
Zahraniční designová média si všímají, že vybrané starší modely IKEA se dostaly do vyšší cenové ligy. Architectural Digest už před lety popisoval zájem o vintage kusy IKEA a zmiňoval příklady nábytku prodávaného za tisíce dolarů. To samozřejmě neznamená, že česká skříňka ze sklepa má automaticky cenu zahraniční aukce. Ukazuje to ale, že z IKEA se v očích sběratelů nestala jen značka levného nábytku.
Důležité je také období. Starší kusy z masivu, kovu, dýhy nebo výraznějších designových řad mohou působit úplně jinak než běžná dřevotříska, která prošla třemi stěhováními. U skříněk a polic rozhodují proporce, původní úchytky, nohy, povrch, štítek a stav hran. Prasklá záda, vytržené kolíky nebo amatérsky přivrtaná kolečka dokážou cenu rychle srazit.
Největší chyba je rychlá domácí renovace
Tady je háček. Lidé často najdou starší kousek, chtějí ho „zachránit“ a během víkendu ho přetřou šedou barvou, vymění úchytky a nalepí fólii. Pro vlastní byt to může být fajn. Pro sběratelskou hodnotu je to ale někdy poprava.
U vintage nábytku má původní stav velkou váhu. Patina nevadí tolik jako nevratný zásah. Jinak řečeno: škrábanec na původním povrchu může být menší problém než dokonale natřená skříňka, u které už nikdo nepozná původní materiál ani řadu. Pokud si nejste jistí, raději kus nejdřív vyfoťte, najděte štítek, rozměry a zkuste ho porovnat s katalogy.
Smysl dává i širší pohled. Ministerstvo životního prostředí u předcházení vzniku odpadu připomíná opětovné použití věcí a prodlužování jejich životnosti. U nábytku je to prosté: co se dá rozumně opravit a používat, nemusí hned skončit ve sběrném dvoře. Jen je dobré poznat rozdíl mezi renovací a znehodnocením.
Než prodáte za odvoz, ověřte si pár detailů
Kdo prodává starý kus z IKEA, neměl by ho házet do inzerátu jednou větou „skříňka za odvoz“. Vyplatí se nafotit celek, štítek, spoje, vnitřek, poškození a rozměry. Pokud znáte název modelu, uveďte ho. Pokud ne, pomohou katalogy, staré návody nebo dobové fotografie bytu.
Při nákupu z druhé ruky platí opačná opatrnost. Fotka v hezkém světle schová leccos. Chtějte detail hran, zad, polic, nožek a úchytek. Česká obchodní inspekce připomíná, že u použitého zboží od podnikatele existuje odpovědnost za vady, ale běžné opotřebení není totéž co skrytá vada. U soukromého prodeje bývá domáhání nápravy ještě složitější.
Starý nábytek z IKEA tedy může příjemně překvapit. Ale ne proto, že je starý a ze známého obchodu. Cenu má tehdy, když jde o zajímavý model, zachovalý kus a nejlépe původní stav. Všechno ostatní je pořád hlavně použitý nábytek. Někdy praktický, někdy hezký, ale ne automaticky sběratelský.
