Plastová skořepina už není bezcenná. Retro židle známého českého designéra stojí přes 6 000 Kč

Částka z titulku nevychází pouze z přání prodejce. V dubnu 2026 se v dokončené aukci prodalo čalouněné křeslo Shell, navržené Miroslavem Navrátilem pro podnik Vertex, za 277,04 eura. Podle 1aukčního záznamu o něj soupeřilo 18 zájemců a vítěz navíc hradil desetiprocentní přirážku.

Kurz České národní banky činil v den prodeje 24,355 koruny za euro. Samotná vydražená cena tak odpovídala přibližně 6 747 korunám, po započtení přirážky více než 7 400 korunám.

Nejde ani o ojedinělý výsledek. Dvojice Navrátilových funkcionalistických křesel z roku 1958 se v české aukci v roce 2021 2prodala za 13 000 korun, tedy v přepočtu za 6 500 korun na jedno křeslo. Cena byla uvedena bez případné aukční přirážky.

Oba prodeje ale zároveň ukazují důležitý rozdíl. Nešlo o samostatný sedák vymontovaný z tramvaje, nýbrž o kompletní křesla s původní nebo odpovídající podnoží a čalouněním. Právě provedení celého kusu rozhoduje, zda se cena zastaví u několika stovek, nebo překročí šest tisíc.

Navrátilova slavná skořepina není obyčejná lisovaná plastová židle, jakou dnes koupíme do zahrady. Základ tvoří sklolaminát, tedy skleněná vlákna spojená pryskyřicí. Materiál umožnil vytvořit pevný, lehký a výrazně tvarovaný sedák bez klasického dřevěného rámu.

Autor s tímto řešením experimentoval v době, kdy československým domácnostem stále dominoval tradiční dřevěný nábytek. Skořepinová židle vznikla v roce 1959. Tento údaj nepotvrzují pouze prodejci starého nábytku, ale také sbírka Moravské galerie v Brně, která eviduje Navrátilovu židli z uvedeného roku a jako materiál uvádí sklolaminát.

Nejznámější varianta má jednoduchou jednolitou skořepinu s oválným otvorem mezi sedákem a opěradlem. Pod ní se objevují různé kovové konstrukce. Existovaly však také celočalouněné podoby, křesla na dřevěných nohách, verze s područkami a další příbuzné návrhy.

Také proto nestačí napsat do inzerátu „židle Navrátil“ a automaticky očekávat vysokou částku. Pod jedním jménem se obchoduje s několika odlišnými typy nábytku, jejichž ceny se výrazně rozcházejí.

Tvar Navrátilovy židle si mnozí spojují především s tramvajemi Tatra T3. Původní skořepinový návrh z roku 1959 byl později přepracován pro veřejnou dopravu. Odolné sedáky se daly snadno čistit a proti starším konstrukcím pomáhaly snižovat hmotnost vozu.

Spojení s tramvajemi je doloženou částí Navrátilovy tvorby. 3Galerie Mlýn v Žeravinách připomíná jeho spolupráci s výrobcem skleněných vláken Vertex, vznik skořepinové židle i pozdější spojení jejího tvaru s tramvají T3.

To ale neznamená, že každý sedák z vyřazeného dopravního prostředku má stejnou hodnotu jako bytová židle nebo čalouněné křeslo. Tramvajový kus mohl mít jiný způsob uchycení a nemusí k němu patřit samostatná podnož. Dodatečně přivařené nohy mohou vytvořit použitelnou židli, nikoliv však automaticky původní sběratelský celek.

Zájemce proto bude chtít vědět, zda jde o bytovou variantu, sedák určený pro veřejný prostor, nebo pozdější sestavu z několika nesouvisejících částí.

Internetové inzeráty mohou vytvořit dojem, že každá stará skořepina představuje malý poklad. Dokončené prodeje však ukazují mnohem širší rozpětí.

Na podzim 2026 se například objevila sada pěti židlí Vertex určených k celkové renovaci. Prodávající požadoval 4 500 korun za celý soubor, ale nabídka v době kontroly 1neměla jediný příhoz.

Ještě výmluvnější je opakovaná nabídka skořepinového křesla za 4 999 korun. Aukce skončila bez kupce a stejný výsledek se zopakoval i při dalším vystavení. 1Archiv nabídky jasně rozlišuje požadovanou cenu a skutečný prodej.

Částka napsaná u inzerátu tedy pouze říká, kolik by si majitel přál získat. Hodnotu lépe dokládá aukce, v níž skutečně přihazovalo více lidí a předmět změnil majitele.

Ani prodaný kus však nevytváří pevný ceník. Dvě podobně vypadající židle mohou mít rozdílnou konstrukci, stav, barvu i historii. Výsledná cena navíc závisí na tom, zda se v konkrétní den sejdou alespoň dva vážní zájemci.

Při prvním ohledání se zaměřte na celou skořepinu, nejen na pohledovou stranu. Sklolaminát může být po desetiletích poškrábaný, vybledlý nebo popraskaný kolem šroubů. Závažnější je rozvrstvení materiálu a prasklina procházející nosnou částí sedáku. Takové poškození už neznamená jen kosmetickou vadu.

Důležité jsou také tyto části:

Neobvyklá dobová barva může být atraktivní, nesmí však pouze zakrývat moderní opravu. Silný nový nátěr může schovat nejen škrábance, ale také zatmelené praskliny. U čalouněného křesla je zase potřeba zjistit, co zůstalo z původní konstrukce pod látkou.

Samostatnou výhodou bývá kompletní pár nebo větší shodná sada. Jedna židle může zájemci doplnit interiér, dvě stejné ale umožňují vytvořit souměrnou sestavu. Hodnota celku proto nemusí odpovídat pouhému násobku ceny osamoceného kusu.

Zaprášenou židli nejprve vyfoťte zepředu, zezadu, zespodu a z obou boků. Zachyťte spoje, případné označení i všechna poškození. Teprve potom povrch šetrně očistěte. Hrubé broušení, vrtání nových otvorů nebo přestříkání automobilovým lakem může odstranit právě ty detaily, podle nichž se určuje původ.

U rozbité podnože je vhodné ponechat si i poškozené součásti. Restaurátor může podle nich poznat správný tvar, povrchovou úpravu a konstrukční řešení. Výměna za libovolné moderní nohy sice vrátí židli do provozu, ale její sběratelský význam může snížit.

Pokud narazíte na výraznou skořepinu s oválným otvorem nebo na čalouněné křeslo s laminátovým základem, porovnejte je nejprve s muzejními záznamy a dokončenými aukcemi. U hodnotnějšího kusu se vyplatí oslovit obchodníka s československým designem nebo aukční dům.

Navrátilova židle může skutečně stát přes šest tisíc korun. Stejně tak ale může zůstat neprodaná za částku nižší. Cenu neurčuje samotný věk ani vzpomínka na tramvaj, nýbrž přesná varianta, úplnost a stav předmětu.

Další zdroje:

1 Komerční aukční portál Aukro

2 Komerční aukční portál Livebid

3 Komerční web Galerie Mlýn v Žeravinách