Článek
Nejsilnější ročník přišel v roce 1974
Pojem Husákovy děti nemá přesné úřední hranice. Nejčastěji označuje populační vlnu první poloviny sedmdesátých let, volněji se používá pro značnou část lidí narozených v celé této dekádě. Rekordním rokem byl 1974, kdy na území dnešního Česka přišlo na svět 194 215 dětí, jak dokládá časová řada Českého statistického úřadu.
Samotné označení trochu klame. Početné ročníky nevytvořil Gustáv Husák jediným rozhodnutím. Sešla se populační ozvěna silné poválečné generace, dříve odkládané porody i tehdejší podpora rodin. Výsledkem byly plné porodnice, školky a třídy. Kdo se narodil v roce 1974, slaví v roce 2026 dvaapadesátiny. Lidé z celé dekády jsou dnes zhruba mezi 47 a 56 lety.
Jejich početnost znamenala od dětství konkurenci. O místo ve škole, na internátu i při přijímačkách se hlásilo více uchazečů. Na rovinu, samotná příslušnost k silnému ročníku žádnou výhodou nebyla. Zajímavý okamžik přišel až v listopadu 1989.
Revoluce je zastihla před prvním zaměstnáním
Lidem narozeným v sedmdesátých letech bylo při pádu režimu přibližně deset až devatenáct let. Většina ještě neměla kariéru pevně spojenou se státním podnikem ani postavení, které by se změnou hospodářství znehodnotilo. Mohli dříve reagovat na poptávku po cizích jazycích, ekonomickém vzdělání, počítačových dovednostech nebo obchodních zkušenostech.
Vznikaly soukromé firmy, banky, reklamní agentury, nové obchody i profese, pro které před rokem 1989 téměř neexistoval běžný pracovní trh. Výzkum CERGE-EI zachytil, že v české ekonomice mezi lety 1995 a 1997 z transformačních změn výrazně těžili zejména mladší pracovníci se středoškolským vzděláním. Právě do této skupiny už část Husákových dětí patřila.
Příležitost ovšem není totéž co automatický úspěch. Výhodu měli lidé s použitelným vzděláním, jazykem, rodinným zázemím nebo bydlištěm v regionu, kam přicházely nové firmy. Jinde se zavíraly továrny a vyučení pro jeden podnik zjistili, že jejich obor mizí. Jedni začali podnikat nebo rychle postupovali, druzí střídali zaměstnání a učili se nové profesi za pochodu.
K levnému bydlení se nedostal celý ročník
Největší rozdíl mezi dnešními padesátníky často nevytvořila výplata, ale bydlení. Po roce 1989 začaly obce prodávat část bytového fondu dosavadním nájemníkům, někde za ceny hluboko pod pozdější tržní hodnotou. Družstevní byty se převáděly do osobního vlastnictví a některé rodiny získaly majetek v restitucích.
Tady je háček. Výhodu neměla celá generace, nýbrž ten, kdo byl ve správnou chvíli nájemníkem konkrétního bytu nebo měl pomoc rodičů. Dva stejně staří lidé tak mohli začínat úplně jinak: jeden koupil privatizovaný byt, druhý platil tržní nájem nebo si pořídil nemovitost na úvěr. Studie Sociologického ústavu AV ČR upozorňuje, že později narozené ročníky už zvýhodněnou privatizaci většinou využít nemohly, což prohloubilo majetkové rozdíly mezi generacemi.
Silné ročníky jsou nyní v období, kdy mívají nejdelší praxi a často zastávají vedoucí pozice. Analýza OECD z roku 2025 uvádí u Čechů ve věku 50 až 59 let zaměstnanost 91,4 procenta. Současně však s věkem rychle klesá ochota i možnost měnit práci.
Husákovy děti tedy nelze jednoduše označit za vítěze transformace. Část z nich zastihla otevřená ekonomika ve výhodném věku a část získala bydlení za podmínek, které už se patrně nevrátí. O výsledku však více než rok narození rozhodovalo vzdělání, region a rodinný majetek. Kdo chce porovnávat generace, měl by se proto ptát nejen na tehdejší mzdu, ale také na původ bytu a cenu, za kterou se dostal do rodiny.
