Článek
Jméno pod podstavcem může změnit pohled na lampu
U svítidel z poválečného Československa se vyplatí hledat značky Napako, Lidokov, Drupol či Drukov. Samotné stáří nestačí. Cenu zvedá hlavně doložený výrobce, konkrétní typ, autor návrhu, původní provedení a dobrý stav.
K vyhledávaným jménům patří Josef Hůrka, dlouholetý návrhář výrobního družstva Napako. Podle materiálů Archivu Národního technického muzea nastoupil do družstva na konci čtyřicátých let. Po ukončení výroby některých elektrospotřebičů se v šedesátých letech soustředil na svítidla z kovu, skla či pergamenu.
Právě jednoduché tvary, nastavitelné klouby a výrazně lakovaná stínidla dnes působí podstatně moderněji než většina tehdejšího vybavení. Nejde přitom jen o módní vlnu. Hůrkova svítidla jsou součástí muzejních sbírek; Moravská galerie v Brně například eviduje jeho stolní lampu Lidokov typu L 117-2028 ze šedesátých let.
Přes 20 tisíc ano, ale jen u výjimečných položek
Na rovinu: běžná lampička se značkou Napako automaticky cenu rodinné dovolené nemá. Výsledky odborných aukcí ukazují značné rozdíly mezi jednotlivými typy. V březnu 2022 se dvojice stojacích lamp Napako číslo 1703, navržených Josefem Hůrkou v roce 1958, vydražila za 26 000 korun. Šlo ovšem o jeden aukční lot obsahující dva kusy, nikoliv o cenu za každou lampu zvlášť.
Mnohem střízlivější obrázek nabízí stolní model 1618 z roku 1954. Americká aukční síň Capsule Auctions jej v roce 2021 prodala za 293 dolarů včetně aukční přirážky. Výsledek sice převýšil odhad 100 až 200 dolarů, hranici 20 tisíc korun však ani zdaleka nepřekonal.
Částka z titulku proto představuje horní část trhu, dosažitelnou spíše u vzácného typu, neobvyklé barevné varianty, kompletní dvojice nebo předmětu s dobře doloženým původem. Inzerát s cenovkou 25 tisíc není důkazem, že za tuto částku někdo skutečně zaplatí. Rozhodující je dokončený prodej s více zájemci.
Původní lak bývá cennější než domácí renovace
První stopu hledejte na spodní straně podstavce, objímce nebo vnitřní části stínidla. Může tam být papírový štítek, ražené logo, typové číslo či údaj o výrobci. Vyfotografovat je potřeba také vypínač, kloub, kabel, uchycení stínidla a případná poškození. Podle samotné barvy a oblého tvaru se autor určit nedá; podobných svítidel vznikaly dlouhé série.
Hodnotu může snížit chybějící stínidlo, promáčklý kov, koroze, neodborně vyměněné díly nebo nový lak v odstínu, který se původnímu jen podobá. Tady je háček: sběratel často raději přijme drobné škrábance a přirozenou patinu než dokonale nastříkaný povrch bez historie. Před renovací má proto smysl poslat fotografie odborníkovi na československý design nebo aukčnímu domu.
Starou lampu také není rozumné bez kontroly zapojovat. Popraskaná izolace, uvolněná objímka a kovové tělo mohou znamenat riziko úrazu. Elektrikář může svítidlo zprovoznit bezpečně a citlivě, ideálně tak, aby původní části zůstaly zachované. Teprve spojení správného určení, kompletnosti a šetrného zásahu ukáže, zda jde o pěknou dekoraci za pár tisíc, nebo o podstatně vzácnější kus.
