Článek
Hliníková vidlička ještě není sběratelský poklad
Staré příbory se snadno hodí do jednoho pytle. Jenže mezi měkkou hliníkovou vidličkou ze závodní jídelny a kompletní soupravou z kvalitní oceli či stříbra je pořádný rozdíl. Hliník byl levný, lehký a vhodný pro hromadné stravování. Při větším tlaku se ale ohýbal a po letech bývá poškrábaný či zašlý. Samostatné kusy proto mívají hlavně nostalgickou hodnotu.
Zajímavější mohou být ucelené příbory značek Sandrik, Rostex nebo Toner. Ani známé jméno ovšem automaticky neznamená vysokou cenu. Pod jednou značkou vznikaly běžné výrobky pro každodenní provoz i propracovanější soupravy určené do domácností, hotelů nebo k slavnostnímu stolování.
Specializovaný katalog československého designu zachycuje například nerezový příbor vzor 58 označovaný jako Brusel a další modely Sandriku ze šedesátých let. Právě konkrétní vzor může být pro sběratele důležitější než obecný nápis „Czechoslovakia“.
Hranici deseti tisíc překonají jen některé soupravy
Potvrzené aukční výsledky ukazují, že vysoké částky nejsou vymyšlené. Zpravidla ale samozřejmě nejde o hrst obyčejných vidliček z jídelny. Rozhodující bývá drahý kov, velký počet dílů, vzácnější provedení nebo původní kazeta.
Dobře je to vidět na soupravě 36 příborů od firmy F. Bibus z roku 1930. Byla vyrobena ze stříbra o ryzosti 800/1000, její hrubá hmotnost přesahovala 2,2 kilogramu a v červenci 2023 se podle výsledku dokončené aukce prodala za 30 000 korun.
Běžnější materiál už dává podstatně střízlivější výsledek. Dvanáctiosobní sada Sandrik z alpaky se v listopadu 2024 vydražila za 6 000 korun, jak dokládá aukční archiv Galerie Goltzova tvrz. Menší souprava pro 6 osob stejné značky v průměrném stavu našla v lednu 2025 kupce dokonce jen za 1 500 korun.
Nabídková cena 10 tisíc ještě neznamená, že za ni někdo příbory koupí. Skutečnou hodnotu lépe ukazuje dokončená dražba. Důležité je také ověřit, zda jde opravdu o jednotnou sadu. Třicet pět náhodně posbíraných vidliček nemá stejnou cenu jako kompletní servis pro šest či dvanáct lidí.
Stříbrná vidlička
Nejvíc napoví drobné značky na rukojeti
Příbory nejprve roztřiďte podle tvaru a prohlédněte rub rukojetí. Nápisy „aluminium“, „nerez“, „stainless“ nebo „Anticorro“ označují běžné kovy či korozivzdornou ocel. Alpaka je slitina mědi, niklu a zinku. Přestože se jí říká nové stříbro, žádné stříbro obsahovat nemusí.
U drahého kovu hledejte ryzostní číslo, například 800 nebo 925, a puncovní značku. Obrazové přehledy nabízí přímo Puncovní úřad, který upozorňuje, že na našem území zůstávají platné také některé historické československé puncy. Samotné vyražené číslo však může být falešné, takže u dražší soupravy dává smysl odborná zkouška.
Cenu zvyšuje původní kazeta, dostatek servírovacích dílů a shodný počet lžic, vidliček, nožů i lžiček. Vadí naopak ohnuté hroty, hluboké rýhy, poškozené rukojeti a chybějící části. Před oceněním příbory agresivně neleštěte. Mohli byste setřít postříbření, poškodit povrch nebo znečitelnit značku, která měla potvrdit jejich původ.
Obyčejnou hliníkovou vidličkou tedy dluhy nejspíš nezaplatíte. Pokud však v zásuvce leží kompletní značená souprava, zvlášť se stříbrnými puncy a v původní kazetě, rozhodně ji neházejte do kovového odpadu. Právě rozdíl mezi „starým příborem“ a správně určenou sadou může činit desítky tisíc korun.
Další zdroj:
Komerční aukční síň Livebid
