Článek
V českém podnikatelském světě se totiž dají věci dělat dvěma způsoby. Za prvé: podle zákona. Za druhé: podle zákona, ale tak, aby vás to moc nebolelo. Mezi těmito dvěma metodami je rozdíl asi jako mezi běžným kondicionérem a tím luxusním, co vám nabízí kadeřnice, protože prý máte „unavené konečky“. Výsledek je stejný, jen peněženka trpí jinak.
Daně jsou fascinující fenomén. Všichni vědí, že existují, ale každý se tváří, že by se o nich raději nebavil. Když se řekne „optimalizace daní“, polovina národa má pocit, že jde o kriminální činnost, a druhá polovina o sportovní disciplínu. A ve skutečnosti je to jen matematika, legislativa a trocha kreativity, která se pohybuje na správné straně zákona. Nikde není napsáno, že máte odvést víc, než musíte. A stát vám ještě sám nabízí seznam triků, kterým říká „výdaje“, „odpočty“ a „slevy“. To je jako když vám obchod nabídne slevu „2+1 zdarma“ a vy to odmítnete, protože nejste typ člověka, co by se nechal zkorumpovat levnou Nutellou. Tohle nedává smysl.
Podnikat chytrě znamená rozumět systému. Ne bojovat s ním, ne porušovat ho, ale číst mezi řádky. Zkušený podnikatel přijde k účetní a ta mu začne vysvětlovat vše, co lze odečíst. A on jen kývá a přemýšlí, proč mu to někdo neřekl už na škole, místo hodin chemie o chloridu sodném. Kolik lidí by dnes mělo úspěšný byznys, kdyby jim někdo v osmi letech řekl: „Kupuj věci chytře, uchovávej účtenky a stát ti vrátí peníze.“ Znamenalo by to konec kapsářů. Každý student by šetřil účtenky z automatu na bagety.
Daně nejsou zlé. Daně jsou jako soused, kterému musíte občas půjčit sekačku. Nechcete, ale víte, že když budete milí, příště vám nezaparkuje před vjezdem. Není třeba utíkat do daňových rájů a otevírat firmy na Kajmanských ostrovech. Stačí vědět, že podnikatel má kouzelnou moc, kterou se běžní smrtelníci chlubit nemohou – může si odečíst věci, které si normální občan platí ze svého. Notebook je pracovní nástroj. Auto je pracovní nástroj. Káva je důležitá pro produktivitu. A každý ví, že bez kvalitní produktivity není daňové přiznání vyplněné včas. To jsou fakta, která by měla být vytesaná do zákona.
Zkušení hráči jdou dál. Vědí, že existuje švarcsystém, DPH, s.r.o., paušály a věta, která zní jako zaklínadlo: „Daňová uznatelnost.“ Kdo vysloví správně, má výhodu. A tak chytrý podnikatel přemýšlí: Je lepší být zaměstnanec a platit všechno natvrdo, nebo být podnikatel a mít možnost volby? Odpověď je lehká: zaměstnanec má jistotu jedné výplaty. Podnikatel má jistotu, že může při obědě odečítat pokladní účtenku jako „pracovní schůzku“. Která možnost zní zábavněji?
Samozřejmě, optimalizace není anarchie. Na rozdíl od piva nemůžete odečíst úplně všechno. Když si koupíte trampolínu, protože vám při podnikání „pomáhá relaxovat“, může se stát, že finanční úřad neprojeví pochopení. Sice tam pracují lidé, ale většinou bez smyslu pro humor. Je potřeba postupovat s elegancí. Chytře. Nenápadně. Podnikatel musí být jako liška – tichý, čilý a nikdy nepředpokládávat, že systém usne.
Pak je tu další úroveň – investice. Zatímco normální člověk investuje do rodinného auta a dovolené v Chorvatsku, chytrý podnikatel investuje do věcí, které mu ušetří daně a ještě vydělají. Koupí nové auto, odepisuje, tankuje na firmu, jezdí za klienty. A když se ho někdo zeptá, proč má auto s koženými sedačkami a vyhřívaným volantem, odpoví: „Bez pohodlí nemohu poskytovat kvalitní služby. To je všechno v zájmu zákazníka.“
A tak stát vlastně vytváří zvláštní realitu. Realitu, kde občan kupuje věci ze svého, ale podnikatel se na ně může dívat jako na investici. Notebook – investice. Mobil – investice. Kvalitní židle – investice, protože zdravá záda znamenají méně pracovních výpadků. A kdyby šlo, nechal by si odepsat i matraci, protože podnikatel, který se dobře vyspí, podává lepší ekonomické výkony. Je jen otázka času, kdy to někdo zkusí.
Optimalizace daní funguje jen do té doby, dokud podnikatel chápe hranice. Ta hranice je tam, kde končí logika a začíná kreativní psaní. Když někdo nakoupí 200 lahví vína a tvrdí, že to bylo „na teambuilding“, je to podezřelé. Když si někdo koupí jachtu „pro firemní meetingy“, je to podezřelé. A když na finančáku najdou fakturu za dovolenou na Tenerife, která je účtovaná jako „analýza zahraničních trhů“, je to spíš na dokument o podvodech než na chytrého podnikatele.
Ale tady přichází ta největší ironie: většina lidí nechce podvádět. Jen hledají způsob, jak přežít. Jak si nechat víc než drobky. A tak využívají to, co stát sám vytvořil – účetní systémy, paušální výdaje, investice, odpisy, DPH a všechny ty drobné kličky, které nejsou špinavé ani nečisté, jen prostě existují. Kdo je nevyužívá, je jako člověk, který má kolo s přehazovačkou, ale jezdí pořád na jedničku.
Chytrý podnikatel se proto neptá „jak zaplatit co nejmíň?“, ale „jak zaplatit co nejmíň legálně?“. Rozdíl je zásadní. První vede do vězení, druhá k úsměvu účetní.
A největší tajemství? Dobrá účetní není náklad. Je to investice s nejvyšší návratností. Když vám někdo dokáže snížit daňovou povinnost o desetitisíce, je to lepší než jakýkoli slevový kupón. Podnikání bez účetní je jako vaření bez soli – jde to, ale výsledek je smutný a suchý.
Takže buďte chytrý podnikatel. Nechoďte do rizika, nepište pohádky do faktur a nekupujte jachtu „na firemní porady“, pokud nejste miliardář. Používejte zákonné cesty, výdaje, odpočty, investice a selský rozum. A když už nevíte, zeptejte se někoho, kdo ví. Protože finanční úřad možná nemá smysl pro humor, ale má smysl pro sankce.
Na závěr: stát chce, abyste platili daně. Ale nechce, abyste byli úplně nešťastní. Pokud vám zákon dovolí zaplatit méně, tak proč ne? Buďte chytří. Buďte legální. A když už musíte posílat peníze státu, ať je to přesně tolik, kolik má být. Ani o korunu víc.
To není egoismus. To je optimalizace. A optimalizace – ta je přece základ moderní ekonomiky.
