Článek
Má živnosťák, web, vizitky a účetní, která mu pravidelně vysvětluje, proč DPH není sprosté slovo, ale jen daň, kterou platíme všichni, protože jsme se na tom tak nějak demokraticky dohodli. Jenže Pavel tráví více času tím, že přemýšlí, jak si odečíst DPH z kafe, které vypil při cestě do kavárny, než tím, jak by vydělal peníze, aby vůbec bylo z čeho to DPH platit.
Pavel je totiž posedlý optimalizací. Každý měsíc stráví hodiny na internetu, pročítá účetní fóra a hledá zázračný trik, jak „ojebat systém“, aniž by systém vůbec měl zájem ho oje*at zpátky. Je to takový ten typ podnikatele, který má obrat něco málo přes dva miliony ročně, ale v Excelu má listy označené „DPH – hypotézy“, „DPH – odpočet vs. spotřeba“, a „DPH – stát mě zase okradl“.
A přitom, když se na to podíváš, to celé nedává smysl. Jak můžeš řešit, jestli si odečteš DPH z toneru do tiskárny, když sis ten toner koupil v akci za šest stovek a tiskneš s ním faktury na dvacet tisíc? To je jako kdybych si koupil auto za půl milionu, ale řešil, že mi v myčce dali o jednu kapku šamponu míň.
Podnikání není o tom, kolik procent z DPH ušetříš, ale kolik procent času trávíš tím, že tvoříš něco, co má hodnotu. Jenže to se špatně měří v tabulce. Takže Pavel místo hledání zákazníků počítá, kolik DPH si může uplatnit z účtenky za bagetu z benzínky, protože „byl na služební cestě“. To, že ta cesta vedla na chatu, kde dělal „strategické plánování“, už je detail.
Tohle je syndrom českého drobného podnikatele: místo aby se zaměřil na produkt, službu, marketing nebo vztahy se zákazníky, žije v účetní dimenzi. Tam, kde normální smrtelník vidí svět plný příležitostí, on vidí svět plný odpočtů. Je to trochu jako kdybychom chtěli vyhrát maraton tím, že si přepočítáme, kolik ušetříme, když si koupíme levnější tkaničky.
Neříkám, že se nemá hlídat cashflow. Ani že DPH není důležité. Ale je rozdíl mezi tím být finančně gramotný a být daňovým hypochondrem. Zdravé podnikání znamená mít přehled o tom, co do firmy jde a co z ní leze. Neznamená to mít grafy, barevné buňky a poznámky ve stylu „možná odpočet, pokud FÚ nebude mít špatnou náladu“.
Pavel by mohl vydělat klidně dvojnásobek, kdyby místo večerů s kalkulačkou strávil pár hodin s klientem. Nebo kdyby přestal volat účetní pokaždé, když koupí toaleťák, aby se ujistil, že je „firemní“. Ale to by znamenalo změnu myšlení – z mindsetu „šetřím“ do mindsetu „vydělávám“. A to je pro spoustu lidí těžší než vyplnit přiznání k DPH, a to už je co říct.
Nejlepší podnikatelé, které znám, řeší DPH naposledy. Protože to je účetní technikálie. Výsledek úspěšného podnikání, ne jeho podstata. Stejně jako když se učíš hrát na kytaru – nezačneš tím, že budeš měřit, jaký má trsátko úhel kontaktu se strunou. Prostě hraješ. A až ti začne jít muzika, pak se můžeš zabývat detaily.
Takže Pavlovi, a všem jemu podobným, bych rád vzkázal: DPH není váš nepřítel, ale taky to není vaše životní poslání. Pokud váš byznys stojí na tom, jestli si můžete odečíst kafe z pumpy, pak to není byznys. To je účetní simulátor s lidským rozhraním.
Podnikání je o pohybu, o nápadech, o lidech, o chuti tvořit. O tom mít produkt, který někdo chce. Všechno ostatní – faktury, formuláře, DPH, evidence jízd – to je jen takové administrativní zlo, které musíme přetrpět, aby ten systém aspoň trochu fungoval.
Až příště uvidíte, že někdo řeší, jestli mu finančák uzná DPH z ponožek, které měl na firemní prezentaci, dejte mu jednoduchou radu: Hele, kámo, radši vydělej víc peněz. Protože až budeš mít obrat padesát milionů, věř mi, že DPH ti bude připadat stejně vzrušující jako návod k pračce.
