Článek
Na jednom zasedání těch nejmoudřejších z nejmoudřejších se začalo diskutovat, jak uchlácholit NATO.
„NATO po nás chce další prachy na obranu,“ povzdechl si Andrýsek. „Jenže kde je vezmeme?“
Moucinka se zamyslel: „Bezedná studna už vyschla. To bychom museli sáhnout do našeho.“
„Z našeho? Nikdy!“ vykřikl Andrýsek.
„Tak něco prodáme…“
Otázka se vznášela ve vzduchu.
„Určitě nám ještě něco zbylo, co můžeme prodat, a peníze dáme na obranu.“
Všichni moudří rádci si podepřeli hlavičky a začali přemýšlet. Ještě že myšlenky nikdo neslyší. Lidi by chtěli být stejně chytří jako my, a ještě by někoho napadlo donést nahrávací zařízení.
„A co prodat Budvar?“ ozvalo se do ticha.
„To by nám neprošlo, na pivo jsou lidi moc citlivý, na pivo sahat nemůžeme,“ pronesl moudro jeden z vyvolených.
„Tak prodáme Explosii, stejně se tam vyrábí něco, co určitě nepotřebujeme.“
Andrýsek se zamyslel a povídá: „To je skvělý nápad a z toho dáme prachy do obrany a opravíme ty cesty na Karlštejn.“
Náhle se ozve jedna nevýznamná osoba: „Ale kde vezmeme prachy na ten další rok?“
Andrýsek se nechápavě ohlédne na své rádce, když jeden z nejchytřejších vykřikne: „Mám to, prodáme Pražský hrad, stejně ho nepotřebujeme a nový majitel by mohl dát prezidentovi domácí vězení a my budeme mít klid.“
Všichni váhavě přikyvují, jaké moudro to právě zaslechli.
Andrýsek ale nesouhlasí: „To nejde, já totiž budu za chvíli i prezidentem a kde bych pak bydlel?“
„Šéfe, já myslel, že na prezidenta už kandidovat nebudete.“
„Ale něco říct musím a pak, jak jinak bych získal doživotní imunitu?“
Všichni rádcové se ponoří do svých myšlenek.
„No tak další rok prodáme ten Karlštejn.“
„A myslíš, že ho někdo koupí?“ vyzvídá skřet Moucinka.
Andrýsek hbitě reaguje: „Určitě. Cesty budou opravené. Zámeček už mám, ale hrad mi ve sbírce ještě chybí. A pak Filípek může vozit za prachy turisty nahoru.“
Rada moudrých jen tiše přikyvuje. Nikdo nic nenamítá.
Andrýsek ve své řeči pokračuje: „A ještě musíme připravit to letiště. Já mluvil se Šemíkem a on říkal, že zkušenosti má, tak kdybychom to letiště v Praze dobře připravili, tak by se to dalo taky prodat.“
Moucinka je zvědavý: „No ale bude to stačit?“
„Prodáme to jedné velké firmě a ta nás nechá z Prahy lítat zadarmo. To zařídím. Moniké už se nemůže dočkat. A my pak budeme to letiště draze pronajímat. Když budou chtět lidi někam letět, tak si připlatí. Nejsme samaritáni, by jsme to dávali zadarmo.“
Tím se zdálo, že Andrýsek svou řeč ukončil. On se ale jen odmlčel, zhluboka se nadechl a pokračoval:
„A Kája s Šilenkou připraví seznam zbylého majetku a na příští radě si rozdělíme ten zbytek.“
Ale co pak království zůstane, když všechno prodáme?
Andrýsek se zamyslí.
„No, není to jedno? My dostaneme peníze na naše sliby. Hmm… a co bude potom? To je jedno, to my už tu nebudeme,“ dodal velevážený šéf.
PS: To, zda zůstane jen u pohádky, rozhodnou voliči svými hlasy.
