Článek
Na naše pohanské předky se zpravidla díváme s tendencí vnímat je jako brutální barbary, jejichž společnost, způsob života, náboženství a chápání světa považujeme za velice primitivní. Jelikož většina písemných pramenů, která o nich hovoří, ať už jde o starověké Kelty, Germány či Slovany, jsou psány buď rukou lidí, kteří je pozorovali zvenku, a často o nich měli nevalné mínění, nebo jejich již křesťanskými potomky, není divu, že do jisté míry se tyto představy prolínají do našeho moderního chápání těchto kultur, společně s vědomím že tyto kultury nikdy nedosáhli takové sofistikovanosti, jako například Římané a další kultury, o kterých víme více. Přesto však byly jejich kultury komplexní a nepochybně unikátní.
Germánské chápání světa
O životě starověkých Germánů si můžeme udělat představu z několika zdrojů, ať už z básní pocházející z Islandu nebo Anglie, které popisují germánské mýty, bohy a tradice, tak například ze spisů římského historika Tacita, který s Germány přímo hovořil, konkrétně s Germánskou duchovní, která doprovázela svého krále na diplomatické misi do Říma, a jeho poznatky tedy vycházejí z první ruky. Dle těchto informací a zdrojů si můžeme udělat překvapivě střízlivý obrázek o tom, jak Germáni svět chápali a vnímali.
Jak je známo, Germáni věřili v bohy, konkrétně v jednoho nejvyššího boha, který nám je znám jako Ódin, a další bohy, kteří ve světě udržovali rovnováhu a pořádek, který zaručoval harmonii. Vesmír jako celek vnímali jako věčný, a to jak z pohledu času tak prostoru. V porovnání s křesťanstvím, které světu připisuje pouhé tisíce let, jde o nadčasový koncept. Také moralita, která dle jejich tradice vycházela od bohů, a měla zajistit aby spolu lidé žili v harmonii, byla nedílnou součástí germánské kultury, a promítala se v jejich zvycích, tradicích a všemožných rituálech. Věci jako krádeže, znásilnění, vraždy a tak podobně, byly vnímány jako zlé skutky i v jejich společnosti, a proto na Germány není férové nahlížet jako na brutální bestie, i když se těchto skutků germánští nájezdníci nepochybně dopouštěli.
Germánští bohové byli také zdrojem mystické moci, která se uplatňovala jak v náboženských rituálech, tak v léčitelství, věštění, kouzelnictví a tak dále. Tato moc, či síla, byla dostupná jak duším, které podle germánského přesvědčení byly součástí všeho živého, jako například stromů, tak některým lidem, kteří se mohli stát duchovními, léčiteli a tak dále. Podle těchto informací, i těch které se do článku nevejdou, by mělo být jasné každému, jak komplexní, zajímavá a unikátní kultura těchto pohanských kmenů byla.
Keltové, Slované a Indoevropané
Keltská a slovanská pohanská náboženství se tomu germánskému, a vlastně i tomu Řeckému velmi podobaly. To je dáno tím, že s největší pravděpodobností všechna tato náboženství vychází z původního náboženského přesvědčení Indoevropanů, kteří se podle Kurganové hypotézy rozšířili ze stepi severně nad Černým mořem. Předpokládá se, že právě pohanská náboženství, ale také například buddhismus nebo zoroastrismus sledují svůj původ právě v původní mytologii Indoevropanů.
Jak o slovanském pohanství, které později přicházelo do styku s tím germánským, tak o tom keltském, máme celkem dobrou představu, ačkoliv ne takovou, kterou by si zasloužily. Víme, že Keltové uctívali přírodní úkazy jako posvátné háje a řeky, víme o zvířecích a výjimečně i lidských obětech bohům, pohřbívání lidí s jejich cennostmi, jež naznačují víru v posmrtný život, nebo o jejich duchovních, takzvaných druidech a tak dále. Podobně jako Germáni, i Keltové pomocí tabu a ostrakismu zaručovaly dodržování náboženských a společenských pravidel. Víme také o tom, jak zručnými řemeslníky Keltové byli, s tím, že například vynález kroužkové zbroje se připisuje Keltům.
Co se týče Slovanů, o jejich formě pohanství máme určitou představu díky spisům byzantského historika Procopia, který kromě toho, že Slované praktikovali jakousi starověkou formu demokracie, sepsal i to, že uctívali boha hromu (Peruna), kterému obětovali voly, a na jeho počest pořádali další obřady. Obětní rituály můžeme nalézt jak v dalších zmínkách zvenčí, tak přímo ze zdrojů slovanských. O slovanském pohanství si také můžeme udělat představu díky litevským pohanům, kteří vzdorovali křesťanství až do doby, než byli násilně donuceni přijmout kříž, a můžeme konstatovat, že v mnohém se podobá tomu germánskému. Slované také přisuzovali přírodě duši, kdy je například duch lesa mohl dovést k úlovku.
Zdroje:
