Článek
Jsem ještě mladá, SŠ,VŠ(53),můžu být na sebe pyšná.Je přece každého morální povinností se postarat o někoho, kdo se o Vás celý život staral.Asi jste nezažili hezké chvilky, povídání, čtení, místo sezení u TV, či mobilu…Či Vás nikdo do života z rodiny nic nenaučil? Nehrál si s Vámi?Nemocnice, soc.zařízení přece nemůže nahradit rodinu, kterou klient potřebuje! Dáváte tím najevo neúctu člověku, který Vás tak potřebuje! Představte si sami sebe v roli daného klienta.Mám toho hodně za sebou, nyní mé zdraví nic moc, celý život ve zdravotnictví.. Zlaté, staré časy-přestaňte být sobečtí, vraťte babičkám a dědečkům péči, kterou dali Vám a dopřejte jim radost, ještě na tu chviličku, co tady s Vámi můžou být, zeptejte se na věci, na které se jednou nebudete moci mít koho zeptat..Zastavte se, obejměte staroušky, i když je to náročná péče a buďte s nimi..Nechte je dožít doma, s Vámi, v prostředí, kde je jim dobře.
Je nyní tolik finančních podpor, možností..na péči o klienty..Je tolik publikací, poradenství, nadací, s nabízenou pomocí, což dříve nebylo..A i člověk, který je v bezvědomí, či má Aizhaimera..a podobně, VÁS VNÍMÁ..V rodinách chybí lidský přístup.Jednou budeme také staří.Každý má právo na důstojné stáří.Více trpělivosti, síly,vzájemné podpory přeje
Dipl.zdr.sestra, Ergoterapeutka.
