Článek
Česká republika se po období dvou proruských prezidentů dočkala demokratického prezidenta. Je proto nesmírně důležité, aby v tak velkolepý den, jakým je inaugurace takové osobnosti, bylo využito všeobecného nadšení významných osobností k tomu, abychom k vyjádření radosti strhli celou naši společnost. Aby zde nebyl žádný prostor k pochybám a aby už jednou provždy zmizelo jakékoli zpochybňování naší příslušnosti k Západu a evropským hodnotám.
Proto bylo chybou pozvat na tuto slavnost oba bývalé prezidenty. Už jenom proto, že se vším starým a zpátečnickým bychom měli skoncovat, neboť nastává nová éra. Éra, kdy budeme budovat novou budoucnost. Takovou, ve které se definitivně staneme součástí multikulturního světa, ve kterém i naše země rozkvete díky novým moderním životním stylům, které se před námi otevřou díky naší podpoře sexuálním menšinám, a ve kterém se staneme výspou světa přistupující zodpovědně k ochraně klimatu a ve kterém se staneme vzorem pro nezodpovědnou jihovýchodní Asii modlící se k falešnými chimérám průmyslové výroby a hospodářského růstu.
Nový prezident je pro nás všechny zosobněním této budoucnosti. V publiku však seděl bývalý prezident Václav Klaus, který tuto budoucnost odmítl doprovodit potleskem. On tedy zatleskal, ale bylo patrné, že jeho tleskání není nadšení, které by tuto chvíli doprovázet mělo.
Ano, bylo chybou ho pozvat. A je chybou, že když už jsme ho pozvali, tak pro něho jeho vlažné tleskání dosud nemělo důsledky. Ale já tady nechci ukazovat prstem jen na jednoho člověka, který je reprezentantem staré doby a starého myšlení.
Dávejme si moc velký pozor na všechny, kteří naší budoucnosti tleskají příliš vlažně. Nedovolme nikomu dávat najevo vlažný přístup k naší společné budoucnosti. Buďme před takovými lidmi ostražití a nedovolme, aby nás při naší cestě brzdili. To se s nimi raději vypořádejme hned. Ono i na takové maličkosti se pozná, kdo to s námi myslí dobře a kdo spřádá plány na rozvrat našich hodnot.
