Článek
Nikoho asi nepřekvapí, že ve sporech mezi Evropskou komisí a Českou republikou bývám vždy na straně Evropské unie. Jednoduše proto, že bruselský čerstvý vítr vždy představuje recept na provětrání českého smrádku. Zde jsem však na vážkách.
Nikdy jsem nehodnotil filmy podle toho, kde byly natočeny, ale podle toho, zda mají potřebnou angažovanost, která dokáže diváka utvářet a směřovat jej k pozitivnímu vnímání všech změn, které přináší globální integrace a budování nové společnosti, která se bude opírat o silné zbraně, kterými jsou multikulturalismus a diverzita. Tyto procesy je třeba podporovat po celém světě, proto bych se tentokrát nechtěl soustředit jen na Evropu.
Evropské filmy toto zadání jistě splňují, což je dáno i motivujícím nastavením dotačního systému pro filmaře. Film, který postrádá apel na evropské hodnoty, zkrátka nedosáhne na financování z veřejných rozpočtů, a pokud už takový film vznikne, těžko se bude dostávat do kin. Na to naštěstí máme nastavené potřebné mechanismy.
Ale já osobně bych uvítal na našich televizních obrazovkách více filmů z jiných civilizačních okruhů, kde můžeme poznat život dalších kultur, které mohou obohacovat náš život. Uvědomuji si, jak málo toho víme například o krásách islámské společnosti nebo o životě LGBT komunity v Karibiku.
Ale zároveň uznávám, že nepůsobí dobře, když naše země znovu narušuje evropskou jednotu. Proto bychom měli kvóty na počet evropských filmů přijmout co nejrychleji a zařadit se po bok vyspělých západních zemí.
