Článek
Celá demokraticky smýšlející Evropa si oddychla, když muž, který slibuje očistu, konec korupce a návrat Maďarska do demokratické Evropy, získal v Maďarsku ústavní většinu. Jenže když opadne prvotní nadšení, začíná se rýsovat nepříjemná otázka:
Nejde jen o výměnu stylu, zatímco toxicky nacionalistický obsah zůstává podobný?
Magyar je často prezentován jako opak Orbána. Jenže při bližším pohledu se nejedná o ideového protivníka, ale spíše o produkt téhož prostředí. Dlouhá léta byl součástí struktur Fidesz, systému, který dnes kritizuje. Sám hovoří o změně, mnohem více o ní však mluví ti, kteří v něm vidí maďarského Petra Fialu a Petra Pavla v jedné osobě.
Ale jak je to doopravdy?
Xenofobní postoj k migraci? Žádný zásadní obrat.
Národní suverenita? Totožná rétorika s Orbánem.
Práva diskriminovaných menšin? V kampani téměř ani slovo.
Suroviny z Ruska? Budou do Maďarska téci dál.
Ano, tón vůči Evropské unii je mírnější. Péter Magyar nastavuje směrem k Bruselu svou vlídnější tvář. Ale jde o skutečný obrat, nebo jen o uhlazenější prezentaci téhož politického instinktu? Anebo jen o dokonalé mimikry za účelem otevření bruselských kapes, ze kterých budou moci opět plynout do Maďarska peníze, stejně jako do demokratických zemí? S největší pravděpodobností nejde o skutečný obrat, ale jen o uhlazenější prezentaci téhož politického instinktu.
Magyar tak připomíná fenomén, který známe i odjinud. Politika, který dokáže zachytit nespokojenost s establishmentem, aniž by skutečně nabídl alternativu k jeho základům. V českém kontextu bychom možná řekli – méně křiku, více PR, ale podobně toxický obsah, který společnou cestu k jednotě a spolupráci nijak neposílí.
Skutečnou hrozbu však představuje Magyarův úmysl oživit Visegrádskou skupinu, která je civilizovanější částí Evropy vnímána jako toxický vřed a výkladní skříň nevděčnosti bývalého východního bloku vůči štědrosti a vlídnosti západních států. Kvůli zásadním rozporům mezi Polskem a Maďarskem byla akceschopnost V4 stavět se na odpor vůči všemu pozitivnímu, co ze západu přicházelo, zcela ochromena, s Péterem Magyarem se tato hydra vrací zpět, navíc v zádech s dalšími zeměmi, které se mají stát součástí tohoto Bratrstva kočičí pracky. Tento toxicky vnímaný celek se tak vrací na scénu ve chvíli, kdy už to chvíli vypadalo, že cestě jednotné Evropě za společnou budoucností konečně nestojí nic v cestě.
Když se zpětně podíváme na Magyarovu kampaň, s šokem zjistíme, že byla založena výhradně na deklamacích o boji proti korupci. Téměř žádné ideologické vymezení proti dosavadnímu 16 let trvajícímu systému. Do maďarského premiérského křesla tak nenastupuje žádný reformátor, ale pouze navenek uhlazenější verze starého systému. Ale o to nebezpečnější.
Odkazy:
A proč v nadpisu připomínám právě Filipa Turka? Protože s ním Pétera Magyra spojuje i podobný skandál týkající se chování vůči ženám.
Je však pravdou, že tento skandál u nás zviditelnil hlavně bulvár:
Ale pokud jde o politická očekávání, po spočítání volebních výsledků začínají varovat i další komentátoři:
Jinde čteme jen mírnou obezřetnost:
Do jiných médií zatím pochybnosti nepronikly:
