Článek
Musím se přiznat, že sport sleduji jen okrajově. Zápolení mezi zeměmi o medaile považuji za překonané a v dnešní době vytváří pouze záminku k vypjatému nacionalismu. Zvláště u zemí Evropské unie jde o značný archaismus, kdy si místo sestavení jednotné reprezentace hraje každý stát na vlastním písečku.
Ale zaznamenal jsem, že i do sportu začíná pronikat jednání, které může inspirovat nás všechny. I při fotbale, při tom sportu, který sledují hlavně méně vzdělaní jedinci, kteří své fandění používají jako recept k léčení komplexů.
Koutkem oka jsem tedy viděl záznam z utkání mezi Německem a Japonskem. Na hřišti zřejmě vyhrálo Japonsko, ale pro mě je výsledek tohoto utkání jiný. Německý tým před zápasem podpořil LGBT komunitu, patří i k týmům, které často poklekávají na podporu boje proti rasismu. A zatímco Německo nasadilo multikulturně složený tým dávající jasně najevo kladný přístup k diverzitě, Japonsko se zmohlo na sestavení etnicky homogenního družstva. Je mi jedno, kdo lépe kopal do meruny, ale pro mě je jednoznačným vítězem Německo, které svým příkladem přineslo cenné morální body do tabulky celého našeho evropského společenství.
