Článek
Ne, opravdu nejde o obhajobu Kanyeho, jehož veřejné výroky jsou dlouhodobě problematické a kritika jeho působení je legitimní. Problém je, když je kritika podána způsobem, který reprodukuje stereotypy, normalizuje xenofobní vizuální jazyk a posouvá veřejný prostor směrem, který bychom měli odmítat.
Odkaz na problematický status Jiřího Pospíšila následně sdíleným profilem TOP 09 najdete ZDE.
Status stranického profilu TOP 09, který sdílí původní příspěvek místopředsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila.
Když obraz mluví hlasitěji než text
Grafika sdílená TOP 09 je jednoduchá: Kanye West uprostřed, kolem něj směs zvířat, dramatický tón, vykřičník a jasné sdělení – „není v Praze vítán“. Jenže problém není pouze v samotném odmítnutí hudebníka. Problém je v estetice a podprahovém významu celé kompozice.
Nelze si nevzpomenout na nechvalně proslulé kampaně SPD s „chirurgy z dovozu“, které pracovaly s obrazy „cizích elementů“, s vyvoláváním pocitu ohrožení a s dehumanizační symbolikou. A které oprávněně skončily před soudem. Ano, TOP 09 samozřejmě není SPD. Politicky, hodnotově ani programově. Jenže vizuální komunikace funguje na úrovni emocí a asociací – a tam se najednou rozdíly začínají nebezpečně stírat.
Když postavíte černošského člověka do středu koláže obklopené symbolikou, která má evokovat chaos a nebezpečí, nemůžete se tvářit, že rasa v tom nehraje žádnou roli. Obzvlášť v evropském prostoru, kde vizuální stereotypizace menšin má velmi konkrétní historický kontext.
„Ale vždyť jde jen o Kanyeho!“
To je nejčastější obrana. Jenže právě v tom spočívá problém.
Nikdo netvrdí, že kritika Kanyeho Westa je automaticky rasistická. Není. Stejně tak nikdo netvrdí, že každý, kdo sdílel tento obrázek, je neonacista. Ale existuje něco jako odpovědnost za jazyk a symboly, které používáme.
Pokud progresivní a proevropská strana začne používat vizuální stylizaci, která připomíná populistickou propagandu založenou na emocionalizaci a vytváření „nežádoucích“ figur, měla by očekávat kritiku. A ne, nestačí říct „to jste jen přecitlivělí“. Předsudky se totiž nešíří pouze explicitní nenávistí. Často se šíří právě skrze humor, memy, ironii a údajně nevinné vizuální zkratky.
Liberalismus není jen obsah. Je to i forma.
Tohle je moment, kdy by si měla část českého liberálního prostředí položit nepříjemnou otázku: opravdu nám vadí xenofobní a stereotypizující komunikace jen tehdy, když ji používá Okamura? Nebo nám vadí vždy?
Protože pokud stejnou estetiku začne používat „naše“ strana, mnoho lidí náhle začne hledat výmluvy. Najednou je to prý jen satira. Jen vtip. Jen internet.
Jenže právě tím se posouvají hranice přijatelného.
Politická kultura se nerozpadá jedním velkým krokem. Rozpadá se tisícem malých ústupků, kdy si pokaždé řekneme, že tohle ještě není problém. Že tohle přece není tak hrozné. Že tentokrát přimhouříme oči.
Nejde o zákaz kritiky. Jde o standard.
Nikdo TOP 09 neupírá právo Kanyeho Westa kritizovat nebo odmítat. Strana mohla jednoduše publikovat stanovisko, upozornit na jeho výroky, distancovat se od jeho postojů nebo otevřít debatu o tom, koho chceme zvát do veřejného prostoru.
Ale zvolila memetickou estetiku, která pracuje s ostrakizací a podprahovou dehumanizací. A právě to je problém.
Protože jestli někomu podobná prezentace vůbec nepřijde problematická – pokud v ní nevidí ani náznak stereotypizace či rasově citlivého podtextu – pak je fér položit otázku, zda už nemá vůči podobným mechanismům otupělost, která sama o sobě něco vypovídá.
Možná totiž nestačí nebýt „otevřený rasista“. Možná je potřeba aktivně přemýšlet nad tím, jaké obrazy normalizujeme a proč nám některé začnou připadat v pořádku jen proto, že přicházejí z „naší“ bubliny.
A přesně v tomhle TOP 09 tentokrát selhala.
Odkazy:
Problematický facebookový status Jiřího Pospíšila:
V tomto článku najdete grafiku, kterou použila koalice Spolu:
Články o kontroverzní kampani SPD:
Okamura má problém s „chirurgy z dovozu“. Policie požádala Sněmovnu o jeho vydání - Ekonomický deník
