Článek
Před dvěma lety skončilo 20leté období, kdy v čele naší země stáli politici, jejichž působení zadává příčinu zabývat se úvahami, do jaké míry byli při vykonávání mandátu ovlivňováni Ruskem. Deset let byl prezidentem Václav Klaus, deset let byl prezidentem Miloš Zeman. Toto nedobré období našich novodobých dějin skončilo, když byl do funkce prezidenta v přímé volbě zvolen generál Petr Pavel. Člověk pevných morálních zásad, prozápadně orientovaný. Člověk, kterému by čest nikdy nedovolila paktovat se s Ruskem ani s těmi, kteří u nás pomáhají prosazovat jeho zájmy.
S nástupem Petra Pavla se naše země probudila do euforie. Stačí si přečíst články našich předních médií, která tuto změnu oslavovala a radovala se z toho, že vstupujeme do mnohem optimističtějšího období, kdy se staneme pevnou součástí západních struktur. Všechny tyto články považovaly takzvaný zemanismus za definitivně mrtvý, stačí, když si prokliknete několik odkazů pod mým článkem.
Ale je tomu skutečně tak? Bohužel nikoliv. V USA se stal prezidentem někdo, koho můžeme nazvat Zemanem na steroidech. Donald Trump nerespektuje demokratické instituce ani všeobecný konsenzus ohledně toho, jak je třeba přistupovat k aktuálním společenským otázkám. Překračuje své ústavní pravomoci, prosazuje jednoduchá řešení a využívá toho, že se mu demokratické instituce nestíhají postavit na odpor a bránit poslední zbytky svobody a demokracie v USA.
Ani v Evropě není situace o nic lepší. V Rakousku se derou k moci Zemanovi kámoši ze strany Svobodných, jejichž kandidáta před lety dokonce proti evropskému konsenzu podpořil při volbě rakouského prezidenta, k extremismu mají nakročeno i tamní lidovci. Na Slovensku se na výsluní moci vyhřívá Zemanův spojenec Fico a v Maďarsku Viktor Orbán. V Německu se na výsluní výzkumů ocitá extremistická AFD, kterou spíše než Zeman podpořil Václav Klaus, ale to ve výsledku vyjde nastejno. V některých postsovětských zemích se podařilo evropským institucím a světovému společenství odvrátit proruské směřování na poslední chvíli (Moldavsko, Rumunsko), jinde se to nepodařilo (Gruzie).
O moc lepší není situace ani u nás. Při podzimních volbách hrozí, že se moci ujmou politické síly, které se těší Zemanově podpoře. I když předseda Ústavního soudu Josef Baxa nevylučuje zásah do voleb, pokud by hrozil nejhorší scénář, nelze se na to spoléhat.
Ale to zdaleka není všechno. Veškerý pád zpátky do bahna zemanizace může být korunován scénářem, který by se nikdo před dvěma lety netroufl odhadnout. Jak je patrné ze Zemanových veřejných vystoupení, těší se exprezident lepšímu zdraví než v době, kdy úřad opouštěl. Vůbec se tak nedá vyloučit, že by mohlo dojít přímo na situaci téměř nepředstavitelnou. Že by Miloš Zeman při příštích volbách kandidoval na post prezidenta.
Boj se zemanizací naší společnosti tak nebyl vyhrán, ale naopak vstupuje do své nejzásadnější fáze.
Odkazy:
