Článek
Což vyvolalo další debatu o tom, které profese mezi ty náročné zařadit. Akcentují se především ty, u kterých je patrná fyzická náročnost. Rozhodně nechci zpochybňovat, že zaměstnání, kde je potřeba používat hodně fyzické energie, mají vliv na opotřebení těla a celkové zdraví. A necítím se být povolán k tomu, abych důsledky fyzické práce nějak zlehčoval.
Co mi však v oné debatě chybí? Že se zapomíná na profese, které sice nevyžadují fyzickou dřinu, ale které jsou velmi náročné psychicky. Mám tím na mysli své kolegy z neziskových organizací, kteří svou práci berou jako poslání a vykonávají ji často až za hranicí sebeobětování. Neustále vymýšlejí, co dobrého udělat pro společnost, aby se posunula k lepšímu. Jejich pracovní týden je plný vydupávání projektů ze země, přesvědčování kolegů, přesvědčování těch, kteří přidělují peníze. A v neposlední řadě i přesvědčování veřejnosti. A právě zde se dostáváme k nejnáročnějšímu údělu, který jejich práce nese.
Ačkoliv vykonávají práci, ze které má prospěch celá společnost, často čelí veřejným urážkám a dehonestaci, a to zejména mezi spoluobčany, kteří se nechali zmanipulovat kampaněmi dezinformačních médií, které nepřetržitě vrhají na neziskové organizace špínu.
Málokdo si dokáže představit, jak náročné je v takové atmosféře vymýšlet něco nového, myslet na šťastnější život nás všech a snažit se naši společnost posunout blíž západním standardům. Psychické vypjetí je zde skutečně na hranici toho, co dokáže lidská psychika vydržet.
A právě proto se domnívám, že by pracovníci neziskových a veřejně prospěšných organizací měli být zařazeni mezi ty, kteří by měli mít nárok odejít do penze dříve. Přestože jsem přesvědčen, že právě tihle skvělí a nezištní lidé budou v práci pokračovat i po dosažení věkové hranice pro odchod do důchodu.
Odkazy:
Náročné profese (MPSV Portál)
