Článek
Před časem jsem se v jednom ze svých článků zabýval problémem, kterým je množství aut vlastněných a užívaných soukromými osobami. Můžete si jej přečíst zde:
Pokud to však s udržitelným a pro naši planetu odpovědným životem myslíme vážně, je třeba se zamyslet i nad dalšími aspekty soukromého vlastnictví. V rukou jednotlivců zůstává mnoho majetku, se kterým může soukromý vlastník nakládat neodpovědně, jak k tomu ostatně individualistické chápání svobod občas svádí. Určitý dohled nebo kolektivní vlastnictví by zaručilo takové využití majetku, které by více zohledňovalo zájmy celé společnosti. Nebavíme se zde jen o hmotných statcích, jde i o hladinu finančních prostředků, které jednotlivci drží ve svých peněženkách a na svých účtech. Toto hromadění prostředků dříve nebo později vede k tomu, že si takový jednotlivec nakupuje příliš mnoho věcí, což má pro naši planetu rovněž značně zatěžující následky.
Proto jsem se zamyslel, jak by to se soukromým vlastnictvím mohlo být v moderní společnosti. Neprováděl jsem žádné výpočty, všechno je to relativně povrchní úvaha, ale věřím, že může být užitečná pro otevření debaty na toto téma.
BYDLENÍ
Zde se shodneme, že fetiš vlastnění nemovitosti, který je nejvíce typický právě pro Českou republiku a Slovensko, je třeba překopat a posunout se od soukromého vlastnictví ke kolektivnímu spravování nemovitostí. Ty by pak byly přidělovány bytovou správou. Přihlíželo by se k potřebám těch, kteří o bydlení žádají, ke kapacitním možnostem, které bytová správa bude mít, a v neposlední řadě k určitým morálním a společenským kvalitám osob, které o bydlení žádají, například jak se staví k demokratickému zřízení a jeho institucím. Prvním krokem by však mělo být to, aby jedna rodina mohla vlastnit maximálně jednu nemovitost určenou k bydlení. Až toho bude dosáhnuto, můžeme postoupit k demokratizaci a kolektivizaci tohoto vlastnictví.
POLE, LESY, POZEMKY
Pozemky patří a slouží všem. V podstatě neexistuje důvod, aby pozemek vlastnila soukromá osoba. Ani ten pozemek, na kterém se nachází její dům. Každopádně i toho lze dosáhnout postupnými kroky. Tím prvním by bylo, aby každá domácnost mohla vlastnit maximálně půl hektaru pozemku.
AUTOMOBILY
Zde už je rozhodnuto, budoucnost je v hromadné dopravě a ve sdílení automobilů, které bude mít pod palcem veřejná správa a ta bude automobily dle potřeb žadatelů po posouzení žádosti přidělovat. K tomuto stavu bychom se měli odrazit tím, že by v současnosti měl být stanoven maximální počet aut v soukromých rukou tak, aby připadalo maximálně jedno auto na dvě rodiny.
DOMÁCÍ ELEKTRONIKA
Zde zatím žádný konkrétní plán nemám. I zde je třeba razantně zastavit plýtvání a snížit uhlíkovou stopu, která při výrobě elektroniky vzniká. Každopádně by měla existovat evidence, ze které bude patrné, kolik domácnost vlastní televizorů, počítačů, mobilních telefonů a další elektroniky, a to právě proto, abychom mohli z těchto dat vycházet při plánování regulací.
VODA
Zde nejde o vlastnictví v pravém slova smyslu, ale je třeba dosáhnout výrazného snížení spotřeby. Současné technologie umožňují nastavit denní limit spotřeby. Je třeba dosáhnout toho, aby k hygieně byla využívána výhradně užitková a dešťová voda. Pokud se někdo chce každý den sprchovat v pitné vodě, je logické, že mu pak do konce týdne nezbude žádná voda na vaření a jiné potřeby. Rozhodně nelze tolerovat, pokud někdo bude pitnou vodu nahrazovat vodou ze studny na svém pozemku. Také tato voda bude považována za veřejný majetek a její čerpání bude hlídáno vodoměrem. V oblasti vody jde vlastně o podobnou situaci jako výše, kde jsem psal o pozemcích.
Můžeme se bavit i o dalších věcech. Například o tom, jaký je limit množství materiálu, ze kterého má rodina nábytek, dveře, okna atd. Ambicí tohoto článku nebylo připravit nějaký detailní plán, ale jen připravit společnost na debatu o soukromém vlastnictví, která před námi nevyhnutelně stojí.
