Článek
Hokej je populární i u nás, ale já se zcela dobrovolně přiznávám, že mě české hokejové úspěchy či neúspěchy nechávají absolutně chladným.
Obecně nejsem proti sportu nějak zaujatý. Mívám radost, když se nějakému evropskému týmu podaří nějaký úspěch, radoval jsem se třeba z velkých vítězství francouzské fotbalové reprezentace, která ukázala, jak je to úžasné, když se všechny rasy a náboženství spojí a vybudují perfektní fungující tým. A další evropské týmy je pak následovaly a my můžeme ve fotbale sledovat tu emancipaci znevýhodněných a diskriminovaných menšin.
Jenže právě v hokeji takovou diverzitu postrádám. Je to jeden z posledních reliktů, kde dominuje toxická maskulinita bílého muže. Navíc s fanoušky tohoto sportu, kteří se při radování z úspěchu přiklánějí k primitivnímu nacionalismu a často patří do nižší a méně vzdělané společenské třídy, nedokážu cítit to vzájemné sepětí.
Jaké jsou možnosti, aby tento sport nezůstal jako kůl v plotě? Otevřít náruč diverzitě, otevřít své kabiny etnickým menšinám. A třeba i přizpůsobit pravidla hry tak, aby tyto menšiny dokázaly v hokeji využít svých předností.
