Článek
Bylo by značně zjednodušující hledat pouze jednu příčinu, proč zimní trhy ztrácejí sympatie Němců. Pokud nahlédnete do jakékoli diskuse pod články, které se tímto fenoménem zabývají, obvykle diskutující přicházejí s jednoduchým vysvětlením, že za všechno může extremismus. Jak už to tak bývá, vysvětlení problémů bývá obvykle mnohem složitější a převyšuje rámec rozhledu běžného internetového konzumenta, který má tendenci omezit svůj rozbor situace na to, aby ukázal prstem na údajného viníka.
Já se v tomto článku budu zabývat pěti příčinami, proč už zimní trhy nejsou takzvaně in. Ani já se nepovažuji za sofistikovaného sociologa, který dokáže problém pojmout v celé jeho šíři, ale věřím, že i tak se mi podaří pootevřít ony přivřené dveře dosud poněkud zjednodušeného vnímání.
1. EXTREMISMUS
Ač hned v nadpisu tohoto článku zpochybňuji dominantní vliv extremismu na tuto situaci, určitě nelze tuto příčinu přehlížet. Dezinformační média často přinášejí fotky, jak jsou zimní trhy v Německu obestavěné zátarasy a hlídány větším množstvím policistů. Ačkoli má skutečná situace skutečně daleko do toho, aby se trhy podobaly obestavěným hlídaným táborům, určitá bezpečnostní opatření jsou skutečně prováděna. Může za to především rozdmýchávání nenávisti v německé společnosti. Jako příklad si vezměme Drážďany, kde byly vánoční trhy vždy ozdobou města a fotky každoročně obletěly celý svět. Jenže co se v Drážďanech v minulých letech dělo? Probíhaly zde masové demonstrace „vlasteneckého“ hnutí Pegida, které byly ve skutečnosti výkladní skříní rasismu a xenofobie. Město si nechalo toto hnutí přerůst přes hlavu natolik, že ve městě je dodnes atmosféra nenávisti. Není divu, že ochota pořádat v takovém prostředí slavnostní trhy je téměř na nulové úrovni, neboť to obnáší zvýšená bezpečnostní opatření. Náměstí se obkličuje betonovými kvádry, které zabraňují teroristickým útokům prováděným dopravními prostředky. A nově příchozí Němci zde kvůli řádění Pegidy nemají zájem podílet se na veřejném životě a atmosféru zimních trhů pozitivně prožívat.
2. MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOST
Křesťanství rozhodně nemá v Německu monopol na kulturní zvyklosti ani na obsazování veřejného prostoru. Německo je multikulturní země, ale zkostnatělé letité zvyklosti se mění mnohem pomaleji než společnost jako taková. Zkrátka a dobře, kalendář to ještě nestihl absorbovat. Mnoha lidem vadí, že se klade důraz na křesťanské svátky, zatímco jiné jsou systematicky upozaďovány. Například neméně významný německý svátek, kterým je ramadán, doposud nedostává od oficiálních struktur státu prostor k důstojné oslavě. Oficiálně se k němu nevztahuje žádný den volna, i když stále více škol a zaměstnavatelů vychází muslimům v tomto směru vstříc. Pokud však není Německo schopno vytvořit diskriminované muslimské menšině důstojné podmínky k oslavě jejího nejvýznamnějšího svátku, nelze se divit, že budou muslimové bojkotovat jiné německé svátky.
3. KLIMA
Že to nesouvisí? Tak se podívejme na fotografie ze zimních trhů. Dřevěné stánky, v nich zatopeno (v lepším případě přímotopy, v horším případě čoudícími kamínky), všude masivní barevné nasvícení, velké kolotoče, občerstvení udržované i v mrazech na horké teplotě. A spotřeba elektřiny neutěšeně a naprosto zbytečně stoupá. A to vše v době, kdy se celý civilizovaný svět snaží zastavit klimatickou změnu. Neúčastnit se podobných akcí je svým způsobem příznakem odpovědného chování. Mimochodem, všimněte si, že ramadán oproti tomu probíhá v tichosti a v podstatě bez uhlíkové stopy.
4. ÚSTUP OD KONZUMU
Částečně to souvisí s předchozím bodem. Lidé se učí žít skromněji. Vědí, že zdroje, které nám naše planeta poskytuje k životu, jsou omezené. Odklon od opulentních akcí je tak prvotním příznakem toho, že lidé chtějí žít jinak než v minulosti. Skromněji, střídměji a odpovědněji.
5. PRYČ S KONVENCEMI
V neposlední řadě probíhá ve společnosti generační výměna. Zatímco předchozí generace, ač se také mnohdy bouřily proti těm předchozím, víceméně nakonec navázaly na staré tradice a zvyklosti, v současné době nastupuje generace nová, která nechce pokračovat v budování starého světa. Má nové moderní vzdělání a chce vybudovat úplně nové prostředí, které nebude svázáno starými zvyky, tím méně lokálními konvencemi. Chce žít ve sjednoceném globálním prostředí a napříč světem hledat to, co všechny lidi na světě spojuje. A staré kulturní zvyky lišící se kontinent od kontinentu nebo dokonce stát od státu do nového světa prostě nepatří a jejich opuštění je zcela logické.
Netvrdím, že musíme zimní trhy v Evropě ze dne na den zavrhnout. Pro značnou část lidí jsou stále zdrojem nostalgie a vzpomínek. Proto neberme starší generaci její vzpomínky, ale zároveň ji připravujme na to, že svět se mění a začíná něco nového. Starým překonaným svátkům umožněme pomalý důstojný odchod a pojďme se společně těšit na nové zážitky, které budou svět v budoucnu spojovat.
