Článek
Začínají se ozývat lidé, kteří ještě před několika dny tvrdili, že koncesionářské poplatky platit nechtějí. Dnes říkají něco úplně jiného.
Chtějí je platit.
A někteří dokonce chtějí platit víc.To je podle mě krásná ukázka toho, jak může občanská společnost fungovat.
„Najednou jsem pochopil, že Českou televizi potřebuji“
Ozval se mi například jeden známý, který mi ještě minulý týden říkal, že Českou televizi prakticky nesleduje.
Dnes mi napsal:
„Já jsem vlastně nikdy nechápal, proč mám poplatek platit. Ale když jsem dnes viděl Staromák plný lidí, došlo mi, že ČT je důležitá. Asi bychom měli platit víc.“
A přesně o tom demokracie je. Někdy člověk potřebuje vidět několik tisíc lidí na náměstí, aby pochopil, co je v sázce
Jiná paní mi napsala, že si dnes večer po dlouhé době pustí Českou televizi, které se z iracionálních důvodů vlivem dezinformačních kampaní vyhýbala.
„Ani nevím proč,“ napsala. „Asi proto, že jsem si uvědomila, že je naše.“
To je až téměř dojímavé. Protože Česká televize opravdu není jen televize.
Je to součást našeho života. Je to ten známý hlas, který na nás mluví z obrazovky, když přijdeme unavení z práce. Je to Večerníček. Jsou to Události. Je to Stardance. Je to zpráva, kterou jsme možná nikdy neviděli, ale jsme rádi, že existuje.
Je to pocit, že někde na Kavčích horách sedí lidé, kteří se starají o to, abychom se jednoho dne mohli dozvědět, co se stalo.
Jeden muž si prý uvědomil, že ČT platí vlastně rád
Další člověk mi napsal něco ještě zajímavějšího. Prý byl dlouhá léta přesvědčený, že poplatek platí z donucení.
„Dnes mi došlo, že to není pravda,“ napsal. „Já ho platím dobrovolně.“
To je nádherné. Formálně je sice poplatek povinný, ale z hlediska občanského postoje se člověk může rozhodnout, že ho bude platit rád. A přesně k takovému vnitřnímu posunu dnes u mnoha lidí došlo.
Člověk si najednou řekne:
Ano. Chci dávat peníze instituci, která je důležitá.
A potom přijde další myšlenka:
Dávám vůbec dost?
„Kolik bych mohl platit?“
Tuhle otázku si dnes položilo překvapivě mnoho lidí. Kdosi se mě dokonce zeptal, jestli existuje možnost platit ČT dobrovolně víc než zákonem stanovenou částku.
Řekl jsem mu, že pokud chce, může si částku navýšit třeba tím, že bude ČT posílat peníze na účet.
„Tak to udělám,“ odpověděl. A prý začne tisícovkou měsíčně.
Možná bychom měli přestat přemýšlet o koncesionářském poplatku jako o poplatku.
Možná by se měl jmenovat příspěvek na naši civilizovanost. To by mohlo konečně vystihnout jeho skutečný význam.
Dnešní demonstrace změnila i rodiny
Jedna paní mi napsala, že doma dnes proběhla úplně zásadní rodinná debata.
Její manžel prý dlouhá léta říkal: „ČT nesleduju.“ Dnes mu odpověděla: „To nevadí. Platíš ji pro případ, že bys ji někdy potřeboval.“ A manžel prý chvíli mlčel. Potom řekl: „Tak to asi dává smysl.“
Myslím, že přesně v takových okamžicích se rodí občanská společnost. Česká televize totiž nemusí být jen něco, co sledujeme. Je to něco, co existuje pro nás, i když zrovna koukáme na Netflix. Nemusíme ji každý večer sledovat. Ale jsme rádi, že tam je.
Po Letné už to pochopí úplně všichni
A teď si představte 15. listopad. Staroměstské náměstí bylo jen začátek. Na Letné se podle oznámení organizátorů uskuteční další demonstrace a jsem přesvědčený, že právě tam přijde další vlna prozření. Dnes už jsou lidé, kteří chtějí poplatky platit. Po Staromáku jsou lidé, kteří chtějí platit víc. A po Letné? To už se možná bude ve vzduchu vznášet jediná otázka:
„A neměli bychom platit mnohem víc?“
A co těch pár kverulantů?
Samozřejmě zůstanou lidé, kteří budou pořád tvrdit, že Českou televizi nechtějí. To je jejich právo.
Demokracie je totiž nádherná právě v tom, že můžete odmítat i něco, co je prokazatelně důležité.
Ale myslím, že jich bude stále méně.
Protože až uvidí plnou Letnou, možná pochopí, že jejich odpor nebyl vlastně jejich názor. Byla to jen dočasná neinformovanost.
Až si uvědomí, kolik důležitých okamžiků jejich života Česká televize provázela. První Vánoce. První zprávy o povodních. První sportovní vítězství. První večer, kdy jejich děti usnuly u Večerníčku.
A najednou si řeknou:
„Vždyť ona tady byla celou dobu.“
Děkujeme, Česká televize
Možná tedy dnešní demonstrace nepřinesla jen protest proti změně financování.
Možná přinesla něco mnohem důležitějšího.
Hromadné uvědomění.
Lidé znovu objevují Českou televizi. Objevují, že ji potřebují. Objevují, že je důležitá. Objevují, že je hřejivou součástí jejich života.
A někteří dokonce objevují, že těch současných pár stovek měsíčně je vlastně směšně málo.
Takže pokud se mě někdo zeptá, co čekám od Letné, odpovím:
Velké usmíření a sjednocení za naší společnou televizí.
