Článek
V posledních dnech jsme svědky nádherného projevu občanské solidarity. K protestům na podporu České televize a Českého rozhlasu se připojují umělci, herci, divadelní soubory a kulturní instituce z celé republiky. Lidé, kteří celý život zasvětili kultuře, svobodě a šíření demokratických hodnot, se rozhodli spontánně pozvednout svůj hlas na obranu veřejnoprávních médií.
Jenže zatímco my s dojetím sledujeme, jak se česká kulturní fronta semkla na obranu demokracie, dezinformátoři už vytahují své nejodpornější zbraně. A jednou z nich je bohužel i server Hlídač státu.
Postup dezinformátorů je přitom až děsivě jednoduchý. Jakmile se nějaký herec, režisér nebo divadelní soubor přihlásí k podpoře demonstrace, okamžitě se objeví někdo, kdo začne dotyčné lustrovat. Kolik dostali z veřejných rozpočtů? Jaké dotace čerpají jejich divadla? Kolik peněz získaly jejich kulturní projekty? A kdo všechno jejich činnost financuje?
Najednou před sebou máme pokřivený obraz umělce, jehož činnost je financována z veřejných prostředků. Co na tom, že se umělec těší všeobecnému respektu, že jsou jeho počiny oceňovány ze strany dalších kulturních institucí, že se své činnosti věnuje třeba desítky let. To vše, jako by bylo zapomenuto, a najednou je jeho veřejný obraz zužován jen na to, že jsou jeho kulturní projekty závislé na penězích daňových poplatníků. Že divadlo, které se rozhodlo hájit demokracii, je financováno městskými, krajskými a ministerskými rozpočty.
Tento obraz je nebezpečný a probouzí agresivitu vůči kulturní scéně. Umělec nemůže prostřednictvím poukazování na způsob financování jeho činnosti vystavován tlaku jen proto, že se rozhodl veřejně podpořit správnou věc. Toto financování slouží právě k tomu, aby se mohl soustředit na uměleckou tvorbu a jeho performance byla očištěna od tlaků, které s uměním nesouvisejí.
A zde se dostáváme k odpovědnosti samotného Hlídače státu. Tento projekt měl sloužit občanům, aby mohli kontrolovat hospodaření státu. Jenže dnes se jeho nástroje stávají municí v rukou dezinformátorů. Místo aby pomáhal budovat důvěru ve veřejné instituce, umožňuje komukoli vyhledávat informace, které mohou být vytrženy z kontextu a použity k poškozování lidí působících v kulturních oborech.
Bylo by na místě, aby se Hlídač státu zamyslel nad tím, zda jeho činnost odpovídá současným demokratickým potřebám. Nestačí jen zveřejňovat data. Je třeba také chápat jejich společenské důsledky. Proto na vedení Hlídače státu apelujeme: Převezměte odpovědnost za to, komu vaše data slouží! Zvažte, zda je skutečně nutné vystavovat umělce a kulturní instituce riziku dehonestačních kampaní. Bylo by možné například citlivé údaje o financování kulturních projektů opatřit výraznějším upozorněním, že jejich zveřejňování může být zneužito? Neměli bychom společně hledat způsob, jak chránit kulturní prostředí před těmi, kteří se za transparentnost pouze schovávají? Nechceme přece, aby se z veřejných databází stala veřejná popraviště dobrého jména našich umělců.
A hlavně bychom neměli zapomínat na jednu zásadní věc: kultura není obyčejný podnikatelský obor. Je to veřejná služba, poslání a duchovní základ naší společnosti. A lidé, kteří ji vytvářejí, potřebují především naši důvěru, podporu a bezpečné prostředí. Nikoli neustálé dotazy, kolik peněz na svou činnost dostali.
