Článek
V časech, kdy se informační prostor rozpadá na tisíce fragmentů, kdy si každý může vybrat svou „pravdu“ a uzavřít se do pohodlné bubliny vlastního přesvědčení, nabývá role veřejnoprávních médií zcela zásadního významu. Česká televize dnes není jen jedním z mnoha kanálů, mezi nimiž lze přepínat. Je institucí, která nese odpovědnost za kultivaci veřejné debaty, za ochranu demokratického rámce a – ano – i za určitou formu společenské výchovy.
Slovo „výchova“ může znít někomu nepříjemně. Vyvolává představu vnucování názorů, paternalismu či dokonce manipulace. Jenže každá společnost, která chce přežít jako otevřená a svobodná, musí sdílet společné hodnoty, které jsou reprezentovány liberální demokracií. Bez takového pilíře se liberální demokracie rozpadá – tiše, nenápadně, ale nevyhnutelně.
A právě zde vstupuje do hry Česká televize.
Její úloha není pouze informovat, ale také zasazovat informace do kontextu, oddělovat ověřená a hodnotová fakta od informací, které mohou vést k rozvratu liberálních hodnot. A poskytovat informační servis v hranicích pravidel sdílených v rámci demokratického myšlení. V době, kdy dezinformace dokáží cestovat rychleji než kdy dříve a kdy jsou často šířeny s jasným cílem podkopat důvěru ve společenské instituce, je taková role nenahraditelná.
Paradoxně to však nejsou ti, kdo Českou televizi sledují a důvěřují jí, kdo ji potřebují nejvíce. Jsou to právě její nejhlasitější odpůrci.
Lidé, kteří se odvracejí od veřejnoprávních médií a hledají informace výhradně v takzvaných nezávislých zdrojích, často věří, že tím získávají „svobodnější“ nebo „pravdivější“ pohled na svět. Ve skutečnosti se ale mohou ocitat v prostředí, kde chybí vytýčené standardy. Takové prostředí pak snadno šíří názorové proudy,které demokracii ohrožují.
Přirovnání je nasnadě: stejně jako lékaře nejvíce potřebují nemocní, potřebují Českou televizi především ti, kteří ji odmítají. Také oni jsou nemocní. Jsou nakaženi virem, jenž šíří škodlivé a demokracii ohrožující narativy. Jejich informační imunita je narušena a jejich mozek je rozkládán balastem dezinformací a názorů, které stojí proti evropským standardům liberální demokracie. Veřejnoprávní médium pro ně představuje možnost návratu k ověřeným datům, k širšímu kontextu a k debatě, která je vedena s ohledem na demokratický konsenzus.
Bez České televize bychom nebyli chudší jen o nějaký televizní kanál. Byli bychom o krok blíž světu, ve kterém se ze zpochybňování směru, kterým kráčíme, může stát akceptovatelný standard veřejné diskuse.
Odkazy:
České televizi jsem se věnoval i v dřívějších článcích:
Další články o České televizi:
