Článek
Jedním z problémů, které dodávají munici nejrůznějším nacionalistickým tendencím v některých zaostalejších evropských státech, je slavení specifických svátků, které mají často nacionalistické podhoubí. V České republice je to třeba upálení Jana Husa, které dává nacionalistům příležitost mluvit o tom, kterak se západní Evropa proti českému státu spikla. Nebo 28. říjen, který dokonce oslavuje vystoupení Československa z nadnárodního celku, který byl po staletí takovou středoevropskou EU. U tohoto svátku je obzvláště s podivem, že Česká republika dosud nečelí kárnému řízení a tlaku na odstranění tohoto svátku z významných dnů.
Ale já nechci v tomto článku psát o tom, co je špatně, ale navrhnout harmonické řešení, které nás, státy sdružené v Evropské unii, ještě více sdruží do jedné rodiny.
Především je jisté, že Evropská unie má dostatek významných výročí, která mohou všechny státy slavit společně. Může to být výročí Lisabonské smlouvy, výročí Maastrichtské smlouvy, může to být den, kdy jsme otevřeli svá srdce i hranice lidem z islámských zemí, kteří u nás hledali pomoc. Mohou to být osobní výročí některých významných osobností, např. Angely Merkelové. A tak dále, nápadů by se jistě našla spousta. Jednoduše se připraví několik takových celoevropských svátků a jejich zavedení od určitého roku (já bych si přál, aby to byl rok 2024) zruší veškeré národní svátky.
Kromě vědomí, že jsme na jedné společné lodi se všemi vyspělými státy Evropy, z toho plyne ještě další benefit. Odpadnou nepříjemnosti toho typu, že přijedete do sousedního státu a obchody mají zavřeno. Nebo že se z vaší firmy nedovoláte do partnerské firmy v zahraničí.
Nejde o nijak složitý legislativní proces, zato jde o důležitý milník, který může celou Evropu posunout dále.
