Článek
Doslova napsal, že by byl pro schválení maximálního limitu uhlíkové stopy pro každého jednotlivého občana Evropské unie, přičemž by po jeho dosažení následovala eutanázie.
Jeho příspěvek v sobě dozajista nese trochu nadsázky a černého humoru. Mnohým z nás se může jevit téměř až absurdně. Přesto ve svém jádru rozhodně nejde o myšlenku, kterou bychom měli bez delšího uvažování zavrhnout.
Jistěže v naší vyspělé civilizaci nebudeme někoho jen tak usmrcovat. Legislativa, která se pro tyto případy chystá a postupně je zaváděna např. v Kanadě či Nizozemsku, nastavuje přísná kritéria, kdy je možné usmrcení osoby, která pro své okolí znamená přítěž, odsouhlasit.
Sankce pro toho, kdo za svého života přesáhne limit uhlíkové stopy, který mu byl vyměřen, mohou být různé. K těm mírnějším může patřit finanční sankce, zabavení majetku, který uhlíkovou stopu způsobuje (automobil, topení). Ke středním sankcím může patřit ztráta nároku na penzi nebo na zdravotní péči. K přísným sankcím pak třeba propadnutí veškerého majetku a odstěhování jedince do zařízení, kde ke zvyšování své uhlíkové stopy nebude mít možnosti a příležitosti.
V současné době se pracuje na ekologických technologiích, ale věřím, že už brzy budeme schopni onen životní limit uhlíkové stopy nastavit. Nejnovější informační technologie nám dozajista umožní hlídat, kdo čím jezdí, čím topí, jak se stravuje nebo jestli zplodil děti, které budou zanechávat další uhlíkovou stopu.
Jak vidíte, i z nápadu formulovaného s nadsázkou může vzejít konstruktivní řešení problémů, které naši společnost a naši planetu trápí.
