Článek
Začíná to na regionální úrovni. Pocházím z malé vesničky a hned po revoluci jsme měli mladého starostu. Asi 12 let, tři období po sobě. Než se zjistilo následující. Tento obětavý starosta, co chodil na brigády a burcoval ostatní, si z úřadu udělal dojnou krávu. Zaměstnal manželku jako účetní na zkrácený úvazek a už to jelo. Polofiktivní služební cesty, každý týden jedna či dvě, do vzdáleného krajského města. Sotva začaly mobilní telefony, tak nákup jednoho „obecního“ a každý měsíc několik předplacených karet pro celou rodinu.
Na práci v obci bral obětavě vlastní traktor, vlastní motorovou pilu, vlastní centrálu… jejich spotřeba byla asi dost enormní, protože za to volební období to byly tisíce litrů spotřebních hmot. Vše se pěkně proúčtovalo, nikdo nic nevěděl, zastupitelstvo bylo rádo, že se o vše stará pan starosta a vždy se jen něco podepsalo u dobrého vína u něho na zahradě.
Finanční výbor, kontrolní výbor… vše v cajku, vzorová obec dalo by se říct. No nakonec se to provalilo, nic se nestalo, akorát lidi ho nezvolili. A nový starosta po čase… se zatím drží, ale nechce být uvolněný, i když nestíhá. Ono totiž plat v práci plus plat neuvolněného starosty je furt více než jen plat uvolněného starosty. Já mu to ale neberu, sice má míně volného času ale více peněz.
Ve větší vesnici asi 3 km od nás (ta už má tisíce obyvatel) to vzali po revoluci pěkně od podlahy. Po restitucích od vyjevených sedláků koupili za 2 koruny metr pole, nyní je tam cena asi 3500 korun za metr čtvereční. Vše v majetku radních, co tak nějak u toho kdysi byli…
To byl krátký článek, jak to může fungovat na malé i velké vesnici. Poznali jste se trochu v tom?
