Článek
Vy vystartujete a… bum! Už po pár metrech zakopnete o vlastní tkaničky. Přesně tak to vypadá, když se někdo ptá, jestli můžeme dohnat Západ v platech.
Samozřejmě, odpověď může být složitá a plná ekonomických teorií, křivek a procent. Ale víte co? Nač se tím trápit. Pojďme si raději popravdě přiznat, že nemáme šanci. A teď neberte hned do ruky kamenivo, protože to nemyslím jako urážku, spíš jako konstatování faktu. My prostě nejsme nastavení na to, abychom byli „Západ“. Jsme unikátní exemplář národa, co si libuje ve věčném druhém místě. Nebo třetím. Nebo aspoň v cíli.
1. Levici jsme vyzkoušeli. A jak to dopadlo?
Když se člověk podívá na naší historii, zjistí, že levici jsme měli ve vládě nespočetněkrát. A víte, co se stalo? Daně se zvýšily, dávky rozdal kdosi jiný a na výplatních páskách zůstalo pořád to samé: číslo, které vás rozpláče. Levice to má v DNA – „postaráme se o všechny,“ říkají. Jenže to obvykle znamená, že místo prosperity máte pocit, že vás někdo starostlivě drží pod krkem.
Když levice zvedne minimální mzdu, všechno ostatní zdraží. Když zdaní korporace, korporace si sbalí své investice a odjedou na dovolenou do Německa. A když zavedou dotace na všechno možné, začnou se nám na nich pást ti, co umí dotace obcházet. Ne, levice to nezvládla.
2. Pravice? Ta to přeci spraví!
A teď k pravici. To je ta parta, co slibuje, že pokud jim dáte volnou ruku, tak rozjedou podnikání, sníží daně a peníze budou pršet z nebe. A hádejte, co? Neprší. Pravice obvykle nastartuje ekonomiku pro ty, co už mají plné kapsy, ale ti dole? Ti si maximálně mohou koupit nové trenky na maraton. Sice s pruhy, ale pořád na běh nestačí.
Pravice říká: „Český člověk je schopný, když ho nebudeme omezovat!“ Ale pravdou je, že český člověk se při první příležitosti vykašle na inovace a radši si vezme další home office. Naše podnikavost končí u vynálezů, jak očůrat EET nebo jak v práci vypadat zaneprázdněně.
3. Proč to nejde? Nemáme to v sobě.
Teď k jádru věci. Proč nikdy nedoženeme Západ? Protože to není jen o ekonomice nebo politicích. Je to o mentalitě. Když si Němec koupí nové auto, jde do servisu, aby mu ho seřídili. Čech si koupí starou škodovku a s kusem drátu si ji opraví sám. Když Francouz přijde do restaurace, vyžaduje perfektní servis. Čech v hospodě nadává na pivo, ale stejně tam půjde zítra znovu.
Náš národní talent spočívá v tom, že si dokážeme se vším poradit – ale vždycky trochu „po svém“. Bohužel to naše „po svém“ nás nikdy neposune dál než k tomu, že jsme prostě spokojení, že jsme neskončili hůř. A být spokojený stačí – ale jen do chvíle, než si uvědomíte, že na Západě už běží jiný maraton, zatímco my si pořád obouváme ty staré tepláky.
4. Věční outsideři Evropy? Možná.
Samozřejmě bych mohl celý článek zakončit optimisticky. Mohli bychom si říct, že když spojíme síly, přestaneme krást v práci tužky a začneme skutečně makat, tak se za pár dekád někam dostaneme. Ale přiznejme si to: zní to jako sci-fi. My máme talent být nejlepší… v hledání důvodů, proč něco nejde. V tom nás nedožene ani ten Západ!
A tak budeme dál tím slabým článkem Evropy. Ne proto, že by nás Západ přehlížel, ale protože my sami si na tu roli už tak nějak zvykli. A co je horší: začínáme být na tu roli i trochu hrdí. Protože ať už volby vyhraje kdokoliv, levice nebo pravice, my zůstaneme vždycky tam, kde jsme: s kusem drátu v ruce a nadějí, že ten maraton aspoň doběhneme. A to, přátelé, je taky forma vítězství.
