Článek
Když však příjde na lámání chleba, obvykle zjistíme, že výsledek připomíná spíš chleba přeřezaný pilkou – plný drobečků, co nedrží pohromadě.
Začněme tradičně téměř šamanským obřadem – „Milí spoluobčané…“ Ano, jsme to my, ti, kteří jsme si dovolili zůstat doma a zapnout televizi, aby nás oslovil vládce našich osudů. Politici obvykle začnou rekapitulací. Letos jsme dokázali neuvěřitelné věci: zvládli jsme (třeba jen taktak) inflaci, přežili energetickou krizi (protože soused vypnul topení), a dokonce se podarilo přijmout nějaký ten zákon! To, že týž zákon nikdo nečte, protože má přílohu o větším rozsahu než encyklopedie Britannica, je samozřejmě druhořadé. Důležité je, že se na papíře něco stalo.
Pak přichází čas na plány. Politické plány jsou jako novoroční předsevzetí – všichni je dělají, nikdo je neplní. „Příští rok bude ve znamení růstu, stability a solidarity,“ zaznívají věty, které by mohly klidně viset na billboardu u dálnice. Jak přesně tohoto vznešeného trojlístku dosáhneme? To je přece jednoduché – stačí všem trochu ubrat, trochu přidat, a občas něco neříct, protože by to mohlo budit pozdvižení.
Speciální disciplínou je slibování. „Budeme podporovat naši ekonomiku, zlepšovat školství a bojovat s klimatickou změnou.“ Tohle je věta, která se dá kopírovat z jednoho projevu do druhého, protože nikdy neztratí své kouzlo. Jen čas od času změníte slovosled nebo přidáte „budeme investovat do vědy a výzkumu“, a hned to vypadá, že se něco děje. Realita je však taková, že většina z těchto slibů zmizí jako ráno po silvestrovském večírku – s příchutí kocoviny a nejasnými vzpomínkami na to, co vlastně kdo říkal.
Vrchol příchází, když politik s nějakým vznešeným gestem pronese větu: „Společně to zvládneme!“ Už jen chybí, aby se zpoza kamery ozvalo cinknutí sklenic. Tento mírně pohádkový výrok vyvolává dvě reakce. První skupina diváků si povzdechne: „No jo, zase si něco vymyslej.“ Druhá skupina zamumlá: „Co jinýho nám zbejvá…“ A je hotovo.
A tak to chodí každý rok. Závěrečná věta projevu zůstane v paměti tak dlouho, dokud nepřijde první faktura za elektřinu. Pak už jen čekáme na další novoroční projev, který nám opět slíbí ráj na zemi. Do té doby si ale raději zapněte jinou pohádku. Možná bude mít lepší pointu.
