Článek
Když se 11. září 2001 stala ta strašná událost – když byla zničena Dvojčata a zemřelo obrovské množství lidí – vysílalo se živě, jak lidé zoufale skáčou z budov, aby neuhořeli. Byl mezi nimi i muž, jehož fotografie se objevila na titulní stránce časopisu, což veřejnost velmi pobouřilo.
Ale to, že si novináři (nebo obecně lidé) natáčejí sebevraždy zoufalých lidí, kterým třeba někdo zemřel – případně kteří viděli smrt svého blízkého na internetu, včetně hrůzných komentářů a záběrů – už nikomu nevadí. Když pak někdo kvůli tomu, co viděl, ztratí naději a rozhodne se sám zemřít, lidé si to velmi rádi natočí. Tohle najednou nikomu nevadí. Nikdo to veřejně neodsuzuje, rozhodně ne tak hlasitě jako tehdy u Dvojčat nebo u sebevražd v 80. a 90. letech které šli živě naprosto všude do TV a pak je tam dali ještě jednou a bez cenzury jako záznam do zpráv.
A v případě Teda Bundyho, kdy byl všude vidět jeho drasticky spálený obličej a také se to objevilo na titulních stranách časopisů a ve zprávách – to také najednou nikomu nevadilo a všichni to oslavovali, aniž by brali ohled na jeho pozůstalé.
Je to naprosto zvrácená, pokrytecká logika. Dvě sebevraždy, které se tehdy odvysílaly živě, lidi pobouřily, muž, který skočil z budovy při útoku 11. září a objevil se na titulní stránce, také lidi velmi pobouřilo. Ale Ted Bundy – protože to byla zrůda – už ne. Přitom princip je stejný. Logicky by to tedy mělo lidem vadit také, ale nevadilo.
A nevadí jim to ani když jde o nevinné lidi, kteří si za svou smrt mohou sami, například člověk který byl roztrhaný lvi
Je to totální, schizoidní paradox.
Zmíněné sebevraždy které se stali v USA v 80 a 90 letech.
https://en.wikipedia.org/wiki/R._Budd_Dwyer
https://en.wikipedia.org/wiki/Daniel_V._Jones
