Článek
Žena se chystala skočit, a všichni jen přihlíželi. Nikdo k ní nepřišel, nikdo ji nezastavil, ani se ji nikdo nepokusil přemluvit nebo obejmout.
Na sociálních sítích lidé projevují pietu a píší, jak je to strašné – a takové komentáře mívají běžně tisíce až statisíce lajků a srdíček. Přitom většina z nich (přesněji řečeno téměř nikdo z nich) by ve skutečnosti nepomohl.
A pak jsou tam bezcitné zrůdy, která píší komentáře typu:
„Sama se rozhodla, její problém.“
Když jim napíšete, že by tohle o svém členu rodiny nenapsali – že by se z toho zhroutili, kdyby někdo o jejich blízkém napsal to samé, co píší oni o té ženě – začnou útočit, urážet, posmívat se a posílat arogantní výsměšné emoji.
A ti, kteří projevují lítost a pietu, ale přesto nepomohou, se často vymlouvají slovy:
„A co jsme měli dělat?! Zadržet ji násilím? Zakleknout ji? stejně by to udělala, akorát na jiném místě pane chytrý!“
Zabránit někomu v sebevraždě tím, že ho zakleknu nebo násilně držím, skutečně není správný postup. Nikdo nemá právo druhému vynuceně bránit v sebevraždě. Ale to není totéž, jako zkusit toho člověka podpořit.
Takže co tedy měli dělat?
Prostě za ní jít, klidně, jemně, něžně, citlivě na ni mluvit, zkusit ji přemluvit, vzít ji za ruku, obejmout ji nebo ji pohladit.
Vždy je samozřejmě lepší se nejdřív zeptat, než se někoho dotknete nebo ho obejmete – ale i tak je to lepší než nedělat vůbec nic.
Většina lidí, kteří projevují lítost, nejenže nepomůže, ale někteří z nich si to klidně natočí.
Aby si ale sami před sebou nepřipadali jako lhostejné zrůdy, které jen přihlížejí, omluví si to tím, že na místo donesou kytičku (tím neříkám že každý kdo donese kytičku tohle dělá) nebo napíšou příspěvek, který vyjadřuje soucit, lítost, pietu, lidskost.
Jednoduše řečeno, je to jen zamlouvání a vymlouvání se.
Ve skutečnosti jim to bylo jedno. Prostě chtěli vidět, jak ten člověk skočí. Protože kdyby jim to skutečně vadilo, snažili by se s tím něco udělat.
