Článek
Všichni si s chladnou lhostejností natáčejí, jak lvi trhají člověka na kusy, a nic to s nimi nedělá. A v případě, kdy muž strčil prst do klece a lev se mu ho snažil ukousnout, se opět opakuje to samé – nechají ho trpět a jen to natáčejí. Přitom by mohli zasáhnout: lva mlátit klackem, bodnout ho, nebo mu nastříkat pepřový sprej do obličeje (na čumák a do očí). Místo toho však jen netečně přihlížejí, v klidu točí a nechávají člověka trpět.
Pak si to omlouvají tím, že si za to může sám. Jenže na tom nezáleží – to není důvod nechat člověka trpět. Kdyby šlo o jejich dítě nebo maminku, okamžitě by přestali natáčet, snažili by se pomoci a křičeli by na ostatní, aby to nenatáčeli.
A přitom ten člověk, kterého nechali trpět, mohl někomu na rozdíl od těch lidí pomoci – mohl darovat kostní dřeň dítěti, zachránit život tím, že zavolal sanitku, poskytl první pomoc, dal napít nebo najíst člověku, který kolabuje, nebo ochránil ženu před znásilněním či pomoc člověku, který se dusí nebo topí. Zatímco ostatní jen přihlíželi a natáčeli.
Lidé rádi soudí ostatní, ale samy by měly být souzeny. Považují se za slušné, dobré lidi – ale nejsou jimi.
