Článek
Natáčet bolest a celý proces strašného a drastického umírání – například když lvi trhají člověka na kusy, nebo když zoufalý a smutný člověk, kterému zemřel někdo blízký (například maminka nebo dítě), se rozhodne skočit z budovy a po dopadu se kompletně rozdrtí, nebo když se někdo upálí – NENÍ dokumentace. To je záliba ve smrti, naprostá dehumanizace lidské bytosti. Ze smrti a bolesti člověka se dělá senzace. Je to parazitování na utrpení člověka.
Novináři natáčeli, jak se muž veřejně upálil, a všichni se snažili pořídit co nejlepší záběry jeho umírání – jak hoří. Natáčeli ho úplně všichni, ze všech redakcí, které byly přítomné. Tohle není dokumentace. Na prvním místě by se měli snažit tomu člověku pomoci – uhasit ho bundami, zastavit ho, přivolat policii, sehnat hasicí přístroj a volat na něj, aby to nedělal. A pokud to udělá, okamžitě k němu přiběhnout a pokusit se ho zachránit. Ne ho natáčet – a ještě to navíc vysílat živě, zvedali mobily nad hlavu, přibližovali si záběry a natáčeli ho dronem.
Ten člověk mohl – na rozdíl od nich – někomu pomoci. Mohl darovat kostní dřeň dítěti nebo zachránit život tím, že by zavolal sanitku, poskytl první pomoc, dal napít či najíst někomu, kdo kolabuje na ulici, zachránil ženu před znásilněním nebo pomohl člověku, který se dusil či topil, zatímco ostatní jen přihlíželi a natáčeli. Tito lidé soudí ostatní, ale přitom jsou to oni, kdo by měl být souzen. Sami sebe považují za slušné, dobré lidi – ale nejsou jimi.
Tohle není dokumentace, ale lhostejná, chladná, bezcitná, zvrácená a sadistická dehumanizace. To, že se odvolávají na „dokumentaci“, je jen výmluva a pokrytectví. Kdyby to byl někdo z jejich blízkých, okamžitě by prosili o pietu, plakali a vypli kamery. Některé redakce používají uřezané hlavy jako náhledový (úvodní) obrázek článku, a místo aby to lidé odsoudili, sami to sdílejí a lajkují. Tím pomáhají šířit smrt a lidské utrpení, podporují dehumanizaci lidské bytosti.
